Z NULY NA STO

Klíč

Jakub
Naházel jsem nějaký to pití do košíku a vyrazil ke kase. Za půl hodiny jsem měl být u Dominika a Nikol.
Ještě jsem se musel zastavit u kamaráda, kde jsem měl vyzvednout dárek pro Niku.
Původně měl být jen tak. Jakože takový ten dárek, co dáte na památku. Ale tak nějak náhodou jsem zjistil, že má zítra narozeniny. Pro jistotu jsem to oznámil i Dominikovi, ale ten už to věděl a kupodivu byl připraven.
Zaplatil jsem a vydal se k autu.
Cestou jsem ještě koupil kytku a vyrazil ke kamarádovi.

"Vypadá to skvěle. Díky za rychlost a samozřejmě za skvělý zpracování."
Vzal jsem krabičku a sedl do auta.
Díval jsem se před sebe a přemýšlel.
Bylo neuvěřitelný, jak mě tahle holka chytla za srdce.
Ty vole bude mi chybět.
Byla úplně jiná než všechny ostatní, které kdy Dominik přivedl...
....................................................
Stála jsem v kuchyni a připravovala chlebíčky. Dominik stál vedle mě a pořád něco ujídal.
"Nech to, bude to na tom chlebíčku chybět!" Smála jsem se.
Byl roztomilej, když takhle zlobil.
Nalil si rum a skleničku Coca coly.
"Dáš si taky?"
Kývla jsem a dál se věnovala přípravě.

"Konečně." Praštila jsem sebou na gauč.
Dominik si sedl vedle mě a objal mě kolem ramen.
"Za chvíli tu bude Jakub, musím ještě tak na půl hodinky odjet, vydržíte to tu beze mě?"
Kam chtěl jet? A proč teď, když má přijít Jakub?
Nezeptala jsem se ale nahlas. Sama to nemám ráda, když někdo vyzvídá a tak to nedělám ani já.
Políbil mě a vstal.
Já zůstala sedět. Po celém dni jsem byla unavená a nejraději bych si zalezla s Dominikem do postele a nechala se od něho hladit, dokud bych neusnula.

Zazvonil zvonek a já se musela začít hýbat.

"Ahoj maličká, rád tě vidím." Pozdravil mě Jakub a objal mě.

"Já tebe taky."
Vtáhla jsem ho dovnitř a nalila mu pití.
"Tebe bych si klidně vzal," smál se pokládal tašky na kuchyňskou linku.
"To bys nedal," mrkla jsem na něj a postavila nám pití na stůl.
"Kde je ten kretén?"
Jen co to dořekl, Dominik stál ve dveřích.
"Kde myslíš?"
Přivítali se, pomohli mi vybalit všechny věci a šli jsme si sednout.
Mluvili jsme, rozebírali všechny zážitky a smáli se.
Pak najednou oba kluci ztichli jako, když se domluvili a podívali se na mě.
"Co je?"
Kuba vstal, odešel do chodby a Dominik za ním. Zůstala jsem v pokoji sama. Ale ne na dlouho. Za chvilku byli oba zpátky  a oba nesli velkou kytici.
Se smíchem mi zarepovali něco jako Happy birthday.
Nechápala jsem, jak to mohli vědět? No asi Facebook mě propálil.
První mi popřál Jakub. Dal mi krásnou kytici a malou krabičku.
Otevřela jsem ji a v ní byl řetízek s přívěskem.
Přesně takový jako má on jen menší a jemnější.
"No neneeee."
"To abys snad nezapomněla na bráchu Kubu."
Objal mě a přitiskl k sobě.
Do ucha mi zašeptal slova, která uvnitř mě způsobila pěknou melu.
"Zůstaň, Dominik tě potřebuje.
Pustil mě a mrknul na mě.
Dominik to beze slov sledoval a čekal, až na něj přijde řada.
"Babe, všechno nejlepší." Objal mě a dal mi kytici rudých růží.
Slzy se mi draly do očí, ale ustála jsem to.
"Dárek máš v ložnici na posteli."
Proč tam? Třeba nechce, aby ho Jakub viděl.
"Můžu se jít podívat?" Zeptala jsem se jako malý dítě.
"Musíš." Odpověděl Dominik.
Šla jsem tedy do ložnice, kde opravdu na posteli ležely dvě krabičky.
Byly očíslované.
Otevřela jsem tu s číslem jedna. Byl v ní prstýnek ve tvaru nekonečna.
Byl krásný.

Teď už jsem to nevydržela a rozbrečela se.
Se slzami v očích jsem otevírala druhou krabičku.

Pod víkem byla cedulka. A na ní bylo napsáno:
Od tvého druhého domova.
Vzala jsem cedulku a ukápla mi na ní slza.
Pod ní byl...

Ani jsem si nevšimla, že Dominik stojí mezi dveřmi a dívá se na mě...
To už jsem brečela jak želva. Sedl si vedle mě a utíral mi slzy. Slzy štěstí...
"Miluju tě, tatérko. Zůstaň, prosím."
....................................................
Na tohle není potřeba dalších slov...
Rozhodnutí je na Nikol.
Jak myslíte, že se rozhodne?
Děkuji za vaší podporu. Jsem ráda, že se příběh líbí. Hlasujte, komentujte, co si myslíte...