Z NULY NA STO

Loop

Jakub
Seděl jsem na gauči a listoval v nabídce dovážkové služby. Bylo už pozdě Nika nic nejedla.
Chtěl jsem ji překvapit, ale nedokázal jsem se na to jídlo soustředit. Pořád se mi hlavou honila její slova. Jak to myslela, že si musí promyslet, jestli zůstat nebo odejít.
Kam odejít?
Zpátky do Prahy a nebo jen od Dominika a zůstat někde blízko. Nedokázal jsem si představit, že by odešla. Sice jsem věděl, že nikdy nebude mou, ale nechtěl jsem, aby úplně zmizela z mýho života a ani z Dominikova.
Sice to teď mezi námi bylo na ostří nože, ale znal jsem ho. Potřeboval čas vychladnout a vstřebat všechny ty informace a pak bude ochotnej o týhle situaci mluvit.
Proto jsem odjel, byl jsem si vědomej svý viny a nechtěl jsem ho provokovat svojí přítomností.

Nika byla pořád v pokoji s maličkou a uspávala ji. Měl jsem si s objednávkou jídla pospíšit.
Nakonec jsem zvolil od každýho něco, ať si sama vybere.
Akorát jsem odklikl zaplacení a ona vyšla z pokoje.
"Konečně spí." Usmála se na mě a sedla si do křesla.

Přál jsem si, aby si sedla vedle mě a já ji mohl obejmout. Ale věděl jsem, že ona taková není. I když byla někdy trochu šílená a dokázala řádit jako tajfun, byla věrná a nikdy by neudělala nic, co by druhému ublížilo.
A to bylo právě to, co jsem na ní miloval. V tom byla jiná, než všechny ty holky, co by pro přízeň kohokoliv z nás udělaly cokoliv. Ona se nikam necpala a byla schopná opustit nás jen proto, aby nás nerozdělila.
Čím víc jsem si to uvědomoval, tím víc se ve mně stupňoval strach, že to skutečně udělá.

"Co si dáš k pití?"
"Dala bych si skleničku vína."
Pozvedl jsem obočí. Hned to pochopila.
"Nekojím Nikolku, jak sis asi všiml. Takže bych si ráda dala tu skleničku."
Na to nebylo co říct. Vstal jsem a došel pro láhev.
"Bílý nebo červený?" Zeptal jsem se.
"Růžový, Jakube." Zasmála se.
Jasně, typická Nika. Dej ji vybrat, vole.
Přinesl jsem dvě láhve a postavil je na stůl.
"Mixneš si to? Protože růžový tu není." Smál jsem se a byl rád, že i ona vykouzlila úsměv na tváři.
Vypadala uvolněně a to mi dělalo radost.
"To asi ne. Tak otevři to červený."
Poslechl jsem ji a nalil skleničky.
Seděli jsme proti sobě a dívali se jeden na druhého.
"Se to nějak posralo, viď?!"
Měla pravdu. Když jsem se v myšlenkách vrátil na začátek, ani ve snu by mě nenapadlo, že budeme sedět daleko od Pardubic na tajným místě spolu sami a vedle v pokoji bude spinkat maličká princezna.
A můj nejlepší kámoš, můj brácha bude sám...
"No, nějak se nám to vymklo. Neměl jsem mu to říkat."
Pořád jsem si to vyčítal a i když jsem to už snad tisíckrát vyslovil nahlas, nepomáhalo to.
"Myslím, že na tom všichni neseme nějaký podíl." Její slova mě překvapila.
"Ty jsi nic neudělala."
Podívala se na mě a lehce se pousmála. Nechápal jsem.
"To není tak pravda, Jakube." Tak teď jsem už vůbec nechápal.
Napila se vína a požádala mě o cigaretu.
Vzali jsme si skleničky a šli na balkon si zakouřit.
Po cestě jsem ještě vzal deku, venku bylo chladno a ona šla jen v mikině.
Sedli jsme si na židličky a zapálili si.
"Nevydržela jsem, poslední dny jsem si musela dávat cigaretu dost často." Řekla, jakoby se omlouvala. Rozuměl jsem jí.
"Jak jsi to myslela, že to není pravda?"
Nechtěl jsem na ní tlačit, ale chtěl jsem vědět, co její slova znamenala.
"Nejsem tak čistá, jak si myslíš."
Udiveně jsem se na ní podíval.
Co udělala?

"Miluju Dominika. I přesto všechno, co udělal, ho miluju. Nikdy jsem ho nepodvedla a taky bych to nikdy neudělala. Alespoň ne fyzicky." Na chvíli se odmlčela.
"Já vím." Konstatoval jsem.
"Jenže citům neporučíš a ty jsi byl vždycky po mým boku, když jsem potřebovala pomoct. Byl jsi můj anděl strážný. Podívej, i teď jsem našla útočiště u tebe. Mohla jsem jet domů k rodičům, ale vybrala jsem si tebe."
Tak nějak jsem tušil, kam tím směřuje, ale nechtěl jsem si to připustit.
Nic jsem neříkal, nechtěl jsem jí přerušovat. Možná jsem měl strach, aby třeba neotočila a nerozmyslela si to a nenechala si všechno v sobě jako svoje tajemství.
"Bude to znít asi šíleně, ale zamilovala jsem se do tebe. Ne tak jako do Dominika. Jinak..." Nadechla se a napila se vína. Zapálila si další cigaretu. Byla úplně klidná.  Za to já jsem nervozitou nevěděl, co dělat. Chtěl jsem ji obejmout, líbat a říct jí, že to bude dobrý a že se o ní postarám. Ale zároveň jsem věděl, že nesmím.
"Jsem hrozná kráva. Přece není možný milovat vás oba. To je nesmysl. Tak co to se mnou je?"
Rozplakala se.
I když jsem si přísahal, že se k ní nepřiblížím, teď jsem musel.
Položil jsem kolem ní ruku a přitáhl ji k sobě.
Zabořila hlavu na moji hruď a já cítil přes tričko její slzy.
"Neboj, maličká. To se srovná. Netrap se tím."
Seděli jsme takhle dlouhou dobu...
Když se trochu uklidnila, pobídl jsem ji, ať jdeme dovnitř do tepla. Neposlouchala.

"Co mám dělat, Jakube?"
Nevěděl jsem, co jí na to říct. Byl jsem ve stejný situaci a nedokázal jsem pomoct ani sobě.
Vzal jsem ji za ruku a odvedl dovnitř.
Podíval jsem se do pokoje, jestli maličká spí.
Nalil jsem další skleničku a posadil se vedle ní.

Seděli jsme mlčky. Oba stejný myšlenky, oba stejný problémy...
Oba v nekonečný smyčce...
....................................................
Nika konečně nahlas vyslovila to, co ji už nějakou dobu trápilo. Jak se vyvine vztah mezi ní a Jakubem? Zachovají se tak, jak jim velí jejich zásady nebo...
Už brzy se dopíše poslední kapitola Niky příběhu. Jak by se podle vás měla rozhodnout?