Dominik
Díval jsem se na ní, jak spí. Chtěl jsem ji vzbudit a pomilovat. Zároveň jsem si ale užíval ten pohled na ni.
Prstem jsem ji začal obkreslovat křivky jejího těla.
Zavrněla jako koťátko a já pokračoval níž pod deku. Lehce jsem ji odkryl, abych si mohl užít pohled na její boky. Schoulila se do klubíčka. Věděl jsem, že jí je chladno, tak jsem ji k sobě přitáhl a jemně líbal za krkem. Zachvěla se. Věděl jsem přesně, kde se jí dotýkat, aby pomalu ale jistě propadla touze.
Pokrýval jsem její tělo polibky a ona se tiskla svým zadečkem do mého klína.
Nejradši bych z ní strhal všechno oblečení a zmocnil se jí. Ale věděl jsem, že musím být něžný.
Pomalu jsem jí stáhl kraťasy, ve kterých spala a obkresloval její zadeček, kterým ke mně byla přiťisknuta.
Zajel jsem rukou pod kalhotky, byla krásně vlhká a připravená.
Jedním prstem jsem obkroužil místo, kam jsem se chtěl dostat. Vzdychla a já to bral jako svolení, že můžu vstoupit. Ponořil jsem do ní jeden prst a ona se slastí prohnula.
Cítil jsem, jak tvrdnu a potřebuju se uvolnit.
Strčil jsem do ní druhý prst a ona znovu vzdychla.
Chtěl jsem jí čím dál víc.
"Niko, já zešílím." Syknul jsem a přestal jsem se kontrolovat.
Chtěla se otočit, ale já ji přitlačil k posteli, že skoro nemohla dýchat. Něco zašeptala.
Neslyšel jsem, neviděl, byl jsem jako posedlej.
Otočil jsem ji na břicho a roztáhl nohy. Vlezl jsem si mezi ně a vrazil jí ho tam.
Zaúpěla, asi jí to zabolelo.
Narážel jsem tvrdě a ona držela.
"Dominiku, prosím, to bolí." Zašeptala do polštáře a já přestal. Došlo mi, že jí můžu ublížit a nejen jí.
Slezl jsem a vzal ji do náruče.
"Lásko, promiň. Neuvědomil jsem si..."
Plakala...
To jsem nechtěl. Nechtěl jsem, aby trpěla kvůli mému chtíči.
"Nezlob se na mě, Dominiku. Bojím se o miminko. Chci tě strašně moc, ale mám strach."
Pohladil jsem ji po vlasech a jen ležel a objimal ji.Když jsme zaslechli šrum na chodbě, usoudili jsme, že už jsou všichni vzhůru a my bysme měli vstát taky.
....................................................
Vnímala jsem jeho doteky. Cítila jsem jak vlhnu a chtěla ho cítit v sobě.
Ale bolelo to moc, že jsem neudržela slzy."Přidáme se k ostatním? A řekneme jim, že odjíždíme?" Dominikova slova mě vrátila zpět do reality a já si vzpomněla na noční zážitek.
A zase jsem měla Jakuba před očima a nemohla ho dostat z hlavy.Oblékli jsme se a vydali se dolů do kuchyně.
U stolu už seděli všichni. Podívala jsem se na Jakuba. Seděl a díval se na mě.
"Dobré ráno." Zvolala mamka a my došli ke stolu.
"Představte si, že dnes musí Jakub odjet." Pokračovala a dál si běhala kolem svých povinností.
Ta věta byla jako kudla do zad.
Předběhl mě a chce odjet jako první.
Díval se mi do očí...
A já to tam konečně viděla.
Miloval mě. Dnes už to vím, jak to tenkrát bylo.
Vím to, Jakube a nemůžu s tím nic udělat. Mohla jsem tenkrát. Ale teď jen ležím a oči mám zavřené a nemůžu nic.
Z dálky slyším tvoje slova a nemůžu na ně odpovědět.
Jsem živá mrtvola...
....................................................
Pokračování příště...
Děkuji za vaší podporu, budu ráda za názory, ať jsou jakékoliv...
ČTEŠ
Z NULY NA STO
Fiksi PenggemarJsem neřízená střela, uragán, co si naplno užívá života. Plní si sen za snem. Vše jde přesně podle plánu... Až do chvíle, kdy do "rozjetého vlaku" naskočí Dominik.