Z NULY NA STO

Díky, bro

Měla jsem takovou radost, když jsem viděla Dominika. Vrhla jsem se mu do náruče. I když jsme se neviděli jen pár hodin, pro mě to byla věčnost.
"Tak jak jste pořídili?" Zeptal se.
"Všechno dopadlo úplně skvěle a v pondělí si jedu pro zboží."
Dominik se usmál a chytl mě za ruku.
"To rád slyším. Promiň, že jsem nemohl s tebou."
Když jsem viděla jeho smutný pohled, odpustila bych mu snad úplně všechno.
"Nevadí. Jakub mi pomohl." Otočila jsem se na něj a všimla si, jak pozoruje Dominika. Jeho pohled byl zvláštní. Vůbec jsem si ho neuměla vysvětlit. Ale moje radost z dnešních úspěchů byla tak velká, že jsem tomu nevěnovala až tak velkou pozornost.
"Mimochodem jsme se s Jakubem rozhodli, že dnešní úspěch zapijeme."
Oznámila jsem Dominikovi a odhodila tašku na botník a šla do kuchyně.
Jakub se vydal za mnou a já jen zaslechla, jak říká Dominikovi: "Přesně tak."

Dala jsem vařit vodu na kafe. Měli jsme nějaký čas, než se pojedeme podívat na nábytek.
Sedla jsem si ke stolu a čekala, až přijdou kluci za mnou. Slyšela jsem, že se na chodbě o něčem baví, ale mluvili tak potichu, že jsem nebyla schopná nic slyšet.
....................................................
Jakub
Díval jsem se na něj, jak objímá Niku. Nejradši bych mu jednu vrazil.
Právě mu oznámila, že večer zapijeme dnešní úspěch. Nezapomněla podotknout, že jsme to vymysleli spolu. I když to ve skutečnosti vlastně takhle nebylo, nechal jsem ho přitom.
V duchu jsem se musel zasmát, jako kdyby to udělala schválně, aby byl Dominik aspoň trochu potrestanej.
Vydal jsem se za ní a když jsem procházel kolem něj, jen jsem sykl, že je to přesně tak, jak říká maličká.
Chytl mě a zastavil. Počkal, až Nika zmizí v kuchyni.
"Co zkoušíš, bro?"
Přísahám, že kdybysme tam byli sami, seřezal bych ho jak malého kluka. Jenže tam byla ona a já nemohl nic. V momentě by se celý její život sesypal jako domeček z karet.
Vytáhl jsem ruku z jeho sevření a postavil se proti němu.
"Starám se o tvoji holku zatím co ty řešíš sračky."
Zůstal na mě koukat a věděl, že mám pravdu.
I přes odpor musel uznat, že to tak je.
"Díky, bro."
Otočil jsem se a šel za Nikou.
....................................................
Dominik
Měl jsem chuť ho zabít. Strávil čas s mojí holčičkou. Dobře jsem věděl, jak se na ní dívá. Uvědomoval jsem si to čím dál víc.
A já tu seděl půl dne a psal si s nějakou, o který jsem nevěděl vůbec nic. Místo toho, abych byl se svou Nikou.
Věděl jsem, že jsem to posral a chtěl to napravit.
Viděl jsem ten výsměch v Jakubových očích.

Chytl jsem ho za ruku a přidržel, aby za ní nemohl jít.
"Co zkoušíš, bro?" Sykl jsem, aby mě ona neslyšela.
Jeho odpověď mě zasáhla. Měl pravdu. Zastoupil mě. Byl s ní, když jsem s ní měl být já. Kryl můj úlet. Dal mi čas to vyřešit.
Mohl jít a všechno jí říct, ale neudělal to...
"Díky, bro."
....................................................
Jen pár slov...
Blíží se chvíle oslavy úspěchů. Koho tam naše trojice potká? Čtěte dál...