Jsem neřízená střela, uragán, co si naplno užívá života. Plní si sen za snem. Vše jde přesně podle plánu... Až do chvíle, kdy do "rozjetého vlaku" naskočí Dominik.
Dominik Musel jsem za ním jet. Musel jsem si udělat jasno. Chtěl jsem vidět jeho výraz, když mu řeknu, že jsem je dnes viděl. Možná jsem naivní, ale já mu věřil, že s Nikou nic neměl. Nafackoval bych si za svoji žárlivost. Ale já ji miloval a když někdo miluje, chová se jako blázen. Prý na mě čeká a mám jet domů. Chce mi něco říct.
Jel jsem ještě na benzínu koupit kytku. Dal jsem jí kytku jen jednou a ona by si zasloužila víc. Zasloužila by si chodit po okvětních lístcích. Koupil jsem ještě šampaňské a jel rychle domů. Dnes si chci s Nikou udělat krásný večer. Jen my dva. .................................................... Byla jsem tak nervózní. Slyšela jsem, jak zavřel vchodové dveře. Ruce se mi třasly a srdce bušilo jako o závod. Světlo na chodbě zhaslo a Dominik stál ve dveřích do obýváku. "Ahoj holčičko moje."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Ahoj." Odpověděla jsem a usmála se na něj. "Omlouvám se, měl jsem toho moc. Nechtěl jsem tě nechat čekat tak dlouho." Došel ke mně. Naklonil se nade mě a začal mě líbat. Motýlci v mém břiše poletovali jak zběsilí. Zavřela jsem oči a nechala se unášet. "Něco jsem ti přinesl." Podal mi kytici růží. Krásně voněla. "Děkuju, je nádherná." Zvedla jsem se z gauče a šla hledat vázu. "Pojď do kuchyně, uvařila jsem nám." Dominik šel za mnou. V kuchyni postavil láhev šampaňského na stůl. A sakra, vždyť já nemůžu. "Uděláme si hezký večer, co ty na to?" Zeptal se a objal mě. Jeho ruce objaly moje břicho. Kéž bys věděl, ale už brzy budeš. Připravila jsem příbory a nandala jídlo. Mezitím Dominik zapálil svíčky a dal skleničky na stůl. Posadili jsme se a on nalil šampaňské. Celou tu dobu si mě prohlížel. Byla jsem čím dál víc nervózní. Pozvedl sklenici na přípitek. "Na nás, lásko." Přikývla jsem a jen lehce upila. Nespouštěl ze mě oči. "Mám pro tebe dárek." "Dominiku, musím ti něco říct." Vůbec jsem neposlouchala, co mi říkal. "Ok, ale nejdřív ti chci něco dát." Z kapsy vyndal krabičku, vstal od stolu a šel ke mně. Podal mi ji otevřenou. Byl v ní řetízek.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Nekonečno, navždy tě budu milovat." Vyndal ho z krabičky a připnul mi ho na krk. Políbil mě a šel si sednout. "Děkuju, je nádherný.' Do očí se mi nahrnuly slzy a já je neudržela. Dominik hned vyskočil ze židle a objal mě. "Proč pláčeš? Co jsi mi chtěla říct?" Položila jsem na stůl fotku z ultrazvuku. Dominik se na ní podíval. "Co to je?" Zeptal se, i když nejspíš dobře věděl. "Naše dítě." Konečně... Konečně jsem mu to řekla. Zůstal se na mě dívat a já si všimla slziček v jeho očích... .................................................... JakábudeDominikova reakce se dozvítepříště...
