Z NULY NA STO

Necejtim nic

V křesle seděl týpek, kterej si vymyslel úplnou kravinu na svoje předloktí.
V takovou chvíli mám vždycky chuť říct, proč? Ale jak se říká... náš zákazník náš pán.
A tak jsem mu jezdila po kůži ty jeho nesmysly, když ke mně najednou někdo přistoupil.
Týpek vyvalil oči a já měla jasno... kluci jsou tu.
"Ahoj babe." Ucítila jsem horké rty na svém krku.
Otočila jsem se a než jsem stačila cokoliv říct, už mě líbal.
"To je Nik Tendo," vykřikl týpek na křesle.
Dominik se na něj podíval a usmál se.
"Čau." Pozdravil ho.
Ve stejnou chvíli týpek zbystřil i Jakuba.
"Ty kráso a Yzo. To mě poser... ježíš pardon. Ty vole..." koktal kluk.
Jakub nezůstal pozadu, týpkovi podal ruku a mě políbil na tvář.
"Ahoj maličká. Máš to tady parádní." Rozhlížel se kolem sebe a bylo vidět, že se mu náš obchod líbí.
"Děkuju." Usmála jsem se, měla jsem radost. Bylo to moje dítě.
"Za chvilku se vrátí Simča, tak vás aspoň seznámím."
Kluci přikývli a sedli si na malou pohovku.
"Bude to jen chvilka." Podotkla jsem a dál se věnovala klukovi na křesle.
Kluk se začal smát. "Klidně můžeme tetovat celej den."
To určitě, pomyslela jsem si.
"Dominiku, jestli chcete kafe, tak buď naproti v kavárně dělají skvělý a nebo klasika u nás v kanclu." Ani jsem se neotočila a tetovala dál. Už jsem tenhle nesmysl chtěla mít za sebou. A taky jsem chtěla být s klukama. Kdo ví, jak tu budou dlouho. Bála jsem se zeptat.

"Jsem zpátky, drahá." Rozezněl se Simony hlas ve dveřích.
V momentě ale ztichla, když si všimla kluků na pohovce.
"Aaa do háje, oni jsou fakt tady."
Simona byla jako já. Nijak zvlášť se nestyděla, měla ráda společnost lidí a když se jí někdo líbil, šla do toho po hlavě.
"Tak protože je Nika zaneprázdněná, představím se sama." Došla ke klukům, nahodila svoje svůdné kukuč a naklonila se k Jakubovi.
Přestala jsem tetovat, protože mě zajímala jeho reakce. Ani nevím proč.
"Simona," podala mu ruku. Jakub ji přijal a představil se. Dominik si dál v klidu seděl, zabořenej v pohovce a díval se na mě.
Poslala jsem mu vzdušnou pusu.
Rychle jsem dodělala obrázek a vybrala peníze. Simona už seděla vedle Jakuba a pořád mluvila.
"Tak pro dnešek padla." Simča se na mě podívala.
"Máš pravdu. Dneska bysme mohly zavřít dřív a někam vyrazit."
Dominik souhlasil, já taky. Jen Jakub seděl a nijak se nevyjadřoval.
Nakonec jsme ho ale přesvědčili.
....................................................
Jakub
K Niky do obchodu jsme šli pěšky. Moc jsme toho po cestě nenamluvili. Neměl jsem sebemenší chuť se bavit, ale byly věci, který jsme řešit museli. A to byla práce. Naštěstí jsme měli takový to klidnější období a složit text se dá v podstatě kdekoliv.
Tak jsme se domluvili, že dokud nás Nika u sebe nechá ubytovaný, tak zůstaneme. No a kdyby bylo třeba, odjedu já.
Stejně jsem tu byl tak trochu navíc.
Došli jsme až k obchodu. Už z venku to vypadalo dobře.
Punk z toho čišel víc než dost jasně. To prostě byla ona. Žádná Barbie od Mattela, prostě punková princezna.
Vešli jsme dovnitř. Skláněla se nad mladým klukem a jezdila mu strojkem po ruce.
Neuvěřitelně moc jí to slušelo.
Měla na sobě černý šatičky s bílýma puntíkama a svoje šněrovací boty, který nechala ledabyle zavázané jen do půlky. Vlasy měla stažený do drdolu. Obličej jí lemovaly vypadané prameny.
Ani si nevšimla, že někdo vešel. Soustředila se na svou práci.
Na moment jsem měl chuť předběhnout Dominika a jít ji obejmout, ale neudělal jsem to. To nebylo dáno mně.
Měla radost, že nás vidí.
Ještě chvilku musela pracovat, tak jsme si sedli na pohovku.
Týpek na křesle byl v šoku, koho tady potkal, tak jsme se mu aspoň zvěčnili podpisem na triko a potřásli si s ním rukou.
Rozhlížel jsem se po obchodě. Bylo to tu originální, prostě obchod tak trochu jinak.
Byl jsem jak okouzlenej z jejích nápadů. Zamiloval jsem si její styl a její originalitu.
Zamiloval jsem si jí.
Z myšlenek mě vytrhl uječený hlas osoby, která právě přišla.
Aha, Simona... její kamarádka a kolegyně.
Hned se ke mně přifařila a mně bylo jasný, že týhle se tak snadno nezbavím.
Všichni nadšeně chrlili nápady, kam bysme mohli vyrazit. Neměl jsem na to co říct. Chtěl jsem vypadnout někam ven a užít si večer s Nikou, ale představa, že se po mně bude sápat jiná, mě ničila.
Ale nechtěl jsem jim kazit radost. Tak jsem nakonec souhlasil.
Díval jsem se na Simonu a strašně moc se mi chtělo křičet...

Na mým krku zlato, more na mým srdci led
Necejtim nic, necejtim nic, předtím ani teď
Nic ti nevyčítám, já sám jsem si napích jed
Zrcadlo, zrcadlo řekni, která bude next
O který bude další text a který koupím novej drip
Řekni mi svůj tip, řekni jestli to budeš ty
Nechci na to myslet, podej tác a nalej drink
Potřebuju lásku a mý city ty jsou RIP
Jakube klid...
....................................................
Jak bude probíhat večer ve čtyřech? Dokáže Jakub Simoně nastavit hranice a nebo využije příležitosti na pobavení? Byli byste raději, kdyby Jakub dokázal odmítnout příležitost a nebo by měl využít šance a zkusit tak zapomenout na Niku?
Co bude dál?
Nechte se překvapit...