Jsem neřízená střela, uragán, co si naplno užívá života. Plní si sen za snem. Vše jde přesně podle plánu... Až do chvíle, kdy do "rozjetého vlaku" naskočí Dominik.
Dojezd mam teď, dojezd mam teď stejnej jako ty Zkoušel sem to, ale nejde mi čas vrátit - zpátky A přetočit ho dopředu bez tebe už mi nejde tak Když sem lámal tvoje srdce, lámal sem i svoje sám
Insomnia - Démoni - Chlast Xanax na drogy Chtěli mě posednout lezou do hlavy A málem mě dostali
NEVÍŠ NIC KOTĚ NIC NEVÍŠ...
Dominik Hladil jsem ji po zádech a pořád si v hlavě promítal její odpověď. Odjede se mnou a budeme spolu. Ona a já. Pípla mi zpráva na mobilu.
Niku, co si zopakovat našenoční dobrodružství? Už je to týden a neozval ses, jak jsi slíbil. M.
Zíral jsem na mobil a vůbec netušil, kdo to je. Nika se ke mně naklonila a já mobil rychle schoval do kapsy. Pípnul ještě několikrát, ale já to ignoroval. Hlavně ať to nevidí.
Jakub rozjel zábavu ve stylu absolutně se odrovnám a Simona se k němu přidala. Všiml jsem si, že se to Niky moc nelíbí. "Co kdybysme je tu nechali a vytratili se?" Přikývla a hned se začala chystat k odchodu. .................................................... Absolutně netuším, kde se ve mně vzalo to odhodláním, když jsem Dominikovi řekla, že do toho jdu. Celou dobu jsem u toho pozorovala Jakuba se Simonou. Měla jsem na ní vztek za to, jak se chová, jak se vnucuje a hlavně za to, že se snaží si Jakuba přivlastnit. No a proč by nemohla? Copak je tvůj?
V duchu jsem se hádala sama se sebou. Nakonec to vyřešil Dominik za mě a navrhl, abysme se vypařili. Ve chvíli, kdy začal Jakub Simonu líbat, zvedli jsme se a odešli. Domů jsme kráčeli mlčky. Dominik mě držel za ruku a já se v duchu styděla za svoje myšlenky, za svůj vztek a vůbec za všechno. Ticho prolomil Dominik. "Odjeď se mnou už zítra." Zaskočil mě tím, ale můj vztek na Simonu byl silnější než zdravý rozum. Zastavila jsem se a podívala se mu do očí. Byla jsem proti němu malinká a tak jsem musela zaklonit hlavu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Dominiku?" Chytl mě za ruku a přitáhl k sobě. "Víš, že opustím všechno a budu muset začít od znova?!" Objal mě silně. "Neboj se, holčičko moje. Jsem s tebou a nikdy tě nenechám se trápit. Všechno bude dobrý, jen pojď se mnou." Položila jsem si hlavu na jeho hruď a celá se k němu schoulila. "Půjdu... kdykoliv." Po tváři mi stekla slza. Opouštěla jsem starý svět... Těšila jsem se, ale zároveň se hrozně bála.
Pokračovali jsme v cestě domů. A já si vzpomněla na Jakuba. Co asi dělá? Je pořád s ní? Stiskla jsem Dominikovu ruku... snad proto, abych ty myšlenky zahnala. Ale nešlo to. Protože ty nevíš nic... ................................................... Jak dopadl Jakub? Odolal nebo se rozhodl ukončittrápení a přestat na Niku myslet? Kde skončila Simona? A jakpřijme fakt, že Nika odchází? A jaký bude poslední den v Praze? Doufám, ževáspříběhstálebaví. Jsme pořád na začátku, čekánásvelkéodhalení a překvapení. A jak to vypadáteď, nemusíještě znamenat, že to tak bude...
