Z NULY NA STO

Zklamala jsem tě?

Jak to Dominik dořekl, všichni na něj zůstali koukat včetně mě. Nečekala jsem to.
Mamka se pousmála, tušila to od první chvíle, kdy táta přinesl láhev.
A on? Seděl, v ruce držel láhev vína a zíral na Dominika.
Nikdo si netroufl odhadnout, co přijde.
Dominik mi pod stolem drtil ruku a já mu to oplácela.
Táta se nadechl...
"Tak na to se napijeme co, kluci? Ale asi to bude chtít něco ostřejšího."
Zvedl se a šel do domu.
Podívala jsem se na mamku.
"On to zvládne."
"Lásko, promiň, tak nějak to ze mě vylítlo." Omlouval se Dominik.
"To je v pohodě."
Všimla jsem si, že se Jakub směje.
"Omlouvám se, ale Niku jsi borec. To bych ani já nezvládnul. Smekám." A smál se dál.
Na jednu stranu se mi ulevilo, že už je to venku. Ale když se táta pořád nevracel, znejistěla jsem.
Zvedla jsem se od stolu a vydala se za ním.

Seděl v kuchyni u stolu a v ruce držel panáka whiskey, kterou dostal od Dominika.
Jak si mě všimnul, usmál se a pokynul mi, ať jdu k němu.
"Pojď sem, holčičko moje."
Sedla jsem si mu na klín. I když jsem byla malá už jen vzrůstem, byl to pořád můj milovaný táta a já se k němu vždycky ráda přitulila.
"Zklamala jsem tě, tati?" Zašeptala jsem.
"Ty nikdy, holčičko. Jen jsem to nečekal tak brzy. Ale jestli jsi šťastná, pak i já."
Objala jsem ho.
"Mimochodem ten tvůj Dominik má vkus. Alespoň co se týče žen a pití."
Začala jsem se smát. Věděla jsem, že táta při mě bude stát vždycky...
....................................................Dominik
Absolutně jsem netušil, jak to ze mě vylítlo.
Když jsem viděl šokováný výraz jejího táty, čekal jsem všechno.
A on to rozsekal větou, že bysme to měli zapít něčím ostřejším a odkráčel.
Když uběhla nějaká doba, šla Nika za ním a já zůstal s Jakubem a její maminkou sám.
Byl jsem nervózní, nevěděl jsem, co se děje vevnitř. Ale Niky mamka mě ujistila, že všechno bude v pohodě.
A tak mi nezbylo nic jiného než jí věřit.
....................................................
Jakub
Když Dominik vyslovil větu o tom, proč si nemůže dát Nika víno, myslel jsem, že spadnu ze židle.
Na tohle fakt člověk musí mít koule.
Když pak její táta odešel dovnitř, viděl jsem, jak Dominik znejistěl, ale i tak si stál za tím, že udělal dobře. Nechtěl, aby se Nika trápila a stresovala, jak to říct.
Byl jsem na něj fakt pyšnej.
....................................................
Když jsme se s tátou vrátili ke stolu, mamka vstala a oba nás objala.
Dominik se na mě díval a očima se mi omlouval. Šla jsem k němu a objala ho.
"Všechno v pohodě?" Zeptal se mě.
Přikývla jsem a sedla si vedle něj.
Táta postavil láhev whiskey na stůl a došel k Dominikovi.
"Načal jsem ji bez tebe. Ale teď se můžeš připojit." Otočil se na Jakuba. "No ty taky."

Seděli jsme venku skoro do noci, táta se bavil a kluci z něj byli nadšení.
Začala na mě padat únava a tak jsem se omluvila s tím, že si půjdu lehnout. Dominik vstal taky.
"Půjdu s tebou." Táta ho přemlouval, ať ještě zůstane, ale on si stál za svým. Nakonec musela zasáhnout mamka, táta už byl v náladě a tak nějak nechtěl pochopit, proč Dominik odchází.
Objala jsem mamku a poděkovala jí za krásný odpoledne a políbila tátu.
"Uvidíme se ráno."
Vydali jsme se s Dominikem do domu.
Ještě jsem se otočila, abych se pokochala pohledem na rodiče.
Jakub seděl vedle táty a díval se na mě.
Ten pohled se mi vryl do paměti.
A vidím ho i dnes, i když mám oči zavřené...
....................................................
V životě jsme jako na houpačce... Jednou nahoře a pak zase dole. Přáli bysme si, aby to hezké nikdy neskončilo, ale co když nás lidi to štěstí musí střídat, aby byla naplněná rovnováha?!