Z NULY NA STO

Pod vlivem posílá zprávy - doručeno, přečteno

Otevřela jsem oči a v první chvíli vůbec netušila, kde jsem. Rozhlédla jsem se po pokoji, který jsem neznala a pomalu si začala vzpomínat.
Včerejšek byl náročný... Cesta, večeře, klub.
Panebože Dominik.
Vylítla jsem z postele a běžela ven z pokoje. Vběhla jsem do první místnosti, na kterou jsem narazila. Byla to kuchyň. Nikdo tam nebyl. Chtěla jsem hledat dál, ale ve dveřích jsem se srazila s Jakubem.
"Kde je Dominik?"
"Dobré ráno maličká," pozdravil mě Jakub. Zírala jsem na něj. To snad nemyslí vážně.
"Kde je Dominik?" Zopakovala jsem svoji otázku.
"Sedni si," zavelel Jakub a já jen stála a nechápavě na něj zírala.
Jak mě může takhle ignorovat?
"Nebudu si sedat, řekni mi, jestli o něm něco víš."
Jakub mě chytil za ruku a lehce násilím mě posadil na židli.
Neměla jsem slov.
Šel ke kuchyňské lince a začal dělat kafe.
Rozbrečela jsem. Nepoznávala jsem sama sebe. Znala jsem Dominika jen chvilku, ale za tu chvilku jsem s ním zažila tolik.
V ten moment jsem si uvědomila, že jsem se do něj zamilovala.
....................................................
Jakub
Ráno jsem ji našel v kuchyni. Srazil jsem se s ní ve dveřích.
Ptala se samozřejmě na Dominika. Chtěl jsem ji vše v klidu říct, ale neposlouchala. Tak jsem ji chytil a posadil na židli. Chtěl jsem nám udělat kafe. Ale zaslechl jsem její vzlyky. Nesnáším, když holky pláčou...
Došel jsem k ní. Nejradši bych ji objal, držel v náručí  a nepustil.
Pohladil jsem ji po vlasech. Měla je krásně hebké, dlouhé a lesklé. Ani se nehnula. Chytil jsem ji za bradu a zvedl její obličej, abych na ní viděl.
Oči měla zalité slzami, některé ji stékaly po tvářích.
Znal jsem ji jen chvilku, ale při pohledu na ní, mě zabolelo u srdce.
"Neplakej, maličká... Je v pořádku." Bylo vidět, že se jí trochu ulevilo.
"Kde je?" Zeptala se.
Tuhle otázku jsem asi nechtěl slyšet.
"Pojedeme pro něj, ale nejdřív si vypijeme kafe."
Přikývla.
....................................................
Když mi Jakub řekl, že je Dominik v pořádku, ulevilo se mi. Strašně moc se mi ulevilo a chtěla jsem co nejrychleji za ním. Bez ohledu na to, co se stalo. Chtěla jsem vidět na vlastní oči, že je v pořádku.  Chtěla jsem ho obejmout a schloulit se k němu do náruče.
"Bude to ok." Při těch slovech mě Jakub pohladil a šel zalít kafe.
Z hrnečku šel kouř a já si zapálila cigaretu.
"Nemám tu oblečení na převlečení. Mám jen šaty ze včera." Prohodila jsem tak trochu mimo téma.
Jakub se na mě podíval a usmál se.
"Dej mi chvilku. Budu hned zpátky." Vstal, vzal si klíče od auta a zabouchl za sebou dveře.
Nevěděla jsem, kam šel. Ale bylo mi to jedno. Hlavně ať je brzy zpátky a jedeme za Dominikem.
Došla jsem si do pokoje pro telefon. Jak jsem vystřelila z pokoje, ani mě nenapadlo se na něj podívat.
Oznámení svítilo. Měla jsem tam několik zpráv.
Dominik...

Promiň. Jsem strašnej debil.

Má krásná tatérko, odpusť mi.

Niko... Zamiloval jsem se do tebe. Promiň.

Doba odeslání 6 hodin ráno.
Seděla jsem na posteli a zírala na mobil.
Nebyla jsem schopná ničeho.
Cink cink...
Přišla další zpráva.

Jakou máš velikost?

Zpráva byla od Jakuba. Kde na mě vzal číslo a proč se mě ptá na velikost?
Nechtělo se mi nad tím víc přemýšlet a tak jsem mu rychle odepsala.
Vzala jsem si telefon a šla si sednout zpátky do kuchyně, abych si mohla zapálit.
Začala jsem vyťukávat zprávu.

Kde jsi, Dominiku?...

Nestačila jsem ji ani odeslat a uslyšela klíče v zámku.
Jakub byl zpátky.
Položil tašky na stůl a pobidl mě, abych se podívala.
Džíny, trika, boty, mikina a bunda.
Na všem byly visačky.
On mi jel koupit oblečení. Zírala jsem na něj jako na zjevení.
"Zkus to a až budeš hotová, jedeme pro Dominika."
Na nic jsem nečekala a letěla do koupelny se obléct.
Takhle rychle jsem se snad ještě nikdy neoblékla.
Jakub mě sjel pohledem a ukázal na mě zvednutý palec.

Mohli jsme jet. Nevím kam, ale věděla jsem, že v cíli bude Dominik a to mi stačilo.
....................................................
Kde byl celou noc Dominik? Co se s ním stalo? Proč nebyl tam, kde měl být a proč ohrozil všechno krásné, co mezi ním a Nikol bylo? Dokáže jí ještě přesvědčit, že stojí za to, aby mu odpustila?
Doufám, že se vám další kapitola líbila a budete se těšit na další...