Z NULY NA STO

Ať se na mě zlobí celý svět...

Zůstala jsem s Jakubem ještě dva dny.
Přes den jsem neměla moc času na přemýšlení. Vymýšlel všelijakou zábavu. Chodili jsme na procházky, pouštěli si filmy. Hrál si s malou, abych já měla chvíli na odpočinek.
Večery jsme strávili povídáním. Občas mu zazvonil telefon. Zkoušel to i Dominik, ale Jakub stál tvrdě za svým, že dokud se neuklidní, nic mu neřekne.

Když jsem ležela v posteli sama, měla jsem čas přemýšlet. A rozhodla se.
Věděla jsem, že to bude bolet. A že mi to zlomí srdce, ale jak jsem jednou slíbila, chci být pro svou holčičku ta nejlepší máma. A i když nás neuvidí s Dominikem spolu, bude ušetřena trápení a slzám.

Rozhodla jsem se... Definitivně.
Věděla jsem, že Jakub ještě nespí, a tak jsem vstala z postele a vydala se za ním.
Byl ve svém pokoji.
Zaťukala jsem.
"Ano." Ozval se jeho hlas za dveřmi a já vstoupila.
Ležel na posteli a všude kolem něj se válely papíry.
"Co děláš?"
Začal je sbírat na kupičku a pobídl mě, ať si sednu k němu na postel.
"Psal jsem nějaký texty. Sedni si."
"Nebudu tě rušit dlouho. Jen jsem ti chtěla něco říct."
Přikývl a sedl si.
"Nerušíš. Dáš si pití?" Ukázal na láhev, kterou měl položenou na nočním stolku.
"Dám." Potřebovala jsem něco na kuráž.
"Nemám skleničku." Podal mi láhev.
"Nevadí. Dej to sem." Usmála jsem se a napila se.
Becherovka...
Nikdy jsem ji moc nepila, ale teď přišla vhod.
Seděla jsem se sklopenou hlavou a pohrávala si s víčkem.
"Co jsi mi chtěla říct?"
"Rozhodla jsem se, Jakube."
Podívala jsem se mu do očí a snažila se zadržet slzy. Četla jsem v těch jeho, že tuší, co chci říct.
"Odejdu i s Nikolkou. Nechci, aby byla svědkem tohohle všeho. Chci, aby nás všechny viděla se usmívat a být šťastný. A vím, že když zůstanu, nebude to tak a Dominik nikdy nepřekousne fakt, že bysme se my dva vídali,  na to už ho celkem dost dobře znám."
Otevřela jsem láhev a napila se.
Jakub seděl a já si všimla slz v jeho očích.
"Je něco, co může změnit tvoje rozhodnutí? Řekni a já to udělám." Hlas se mu chvěl a já věděla, že by byl schopný opravdu udělat cokoliv.
Zavrtěla jsem hlavou.
"Jsem rozhodnutá. Ale přeci jen je něco, co bych od tebe chtěla."
S pocitem naděje se na mě díval.
"Cokoliv maličká."
"Zavolej Dominika a domluv schůzku. Chci vás tam oba. Je jedno kde. Nemusíš prozrazovat svoje tajný místo. Ale udělej to pro mě, prosím."
Jakub kývl na souhlas a já zahlédla slzu, co mu stekla po tváři.
"Zítra. Jedno kde to bude."
"Dobře maličká."
Po těch slovech už slzy neudržel. Naklonil se ke mně a pohladil mě po vlasech. Dívala jsem se na něj a přála si, aby to všechno bylo jinak...
"Ať se na mě zlobí celý svět, ať mě všichni proklínají, ale já tě miluju, maličká."
Objal mě a držel pevně v náručí.
....................................................
Nika odchází, ale ještě před tím jí Jakub splní přání. Jaké bude společně setkání?
Pokračování příště...