Jsem neřízená střela, uragán, co si naplno užívá života. Plní si sen za snem. Vše jde přesně podle plánu... Až do chvíle, kdy do "rozjetého vlaku" naskočí Dominik.
V práci nikdo nebyl. Udělala jsem nám kafe a vzala si diář. Dominik mezitím psal Jakubovi. Prý už jsou na cestě. Sedla jsem si vedle něho před obchodem a zapálila si cigaretu. Milovala jsem to tady. Bylo to takové moje dítě. Bylo mi smutno z toho, že ho chci opustit, ale pohled na Dominika mi dával sílu a já se těšila na nový začátek. Náš začátek...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Netrvalo dlouho a objevila se Simona s Jakubem. Šli odděleně. Nemluvili. Strašně moc mě zajímalo, co se mezi nimi v noci stalo. Sama sebe jsem se lekla a nechápala, kde se ve mně vzala ta žárlivost.
Došli až k nám. Pozdravili jsme se a domluvili se, že si zajdeme naproti na kafe. Na dveře obchodu jsme dali ceduli, že z technických důvodů máme zavřeno až do odvolání.
Sedla jsem si vedle Dominika a naproti mě si sedla Simona. Skoro nemluvila, což u ní nebylo úplně běžné. O to víc mě zajímalo, co se stalo. Když jsem si vzpomněla, jak se po Jakubovi sápala, dělalo se mi zle. Objednali jsme si kafe a mlčeli. Ticho prolomil Dominik. "Tak co vy dva? Jak jste dopadli?" Jakub se ani nepohnul a dál seděl v absolutním klidu. Podívala jsem se na Simču s otázkou v očích. "Omlouvám se vám všem. Včera jsem to dost přehnala a skoro nic si nepamatuju. Naštěstí mě Jakub nikde nenechal, vzal mě na hotel a postaral se o mě." Simona pokračovala. "A kdyby vás to zajímalo, nic mezi náma nebylo." Jak dořekla poslední slova, podívala jsem se na Jakuba. Pozoroval mě. Lehce zakroutil hlavou. Tak, aby si toho nikdo nevšiml. Jeho pohled nelhal. Díval se na mě, jako kdyby mi chtěl říct, prosím, věř jí. Rychle jsem se podívala jinam. Nechtěla jsem, aby kdokoliv poznal, jak moc se mi ulevilo.
Když začala být atmosféra lepší, probrali jsme plány a se Simčou se domluvily, jak to bude dál s obchodem. Zůstane v něm a bude se o něj starat jako o vlastní. Sežene si tam někoho na pomoc. A já s pomocí kluků otevřu v Pardubicích naší novou pobočku. Můj byt zatím nechám a až se Simča dohodne s jejím domácím, přestěhuje se do mého. A my budeme mít aspoň kam jezdit.
Opět jsem byla plná energie a plánů. Zase byla zpátky neřízená střela Nikol, která tentokrát chtěla prorazit v Pardubicích.
Odpoledne šla Simča s námi a pomohla mi sbalit narychlo nejdůležitější věci. "Vidíme se za dva týdny." Objala jsem ji. "Opatrujte mi ji, kluci a těším se na vás." Rozloučili jsme se a sedli do auta. Jakub nastartoval a vyjel. Dominik mě objal. Ohlédla jsem se a v duchu si jen pomyslela... Sbohem Praho!
Dominikovi začal zvonit telefon. Cizí číslo... "Ty to nezvedneš?" Zeptala jsem se. "Teď ne." Za chvilku pípla smska a druhá a... Dominik znervózněl. Kdo to asi byl? Ptala jsem se sama sebe v duchu. A najednou jsem si už ničím nebyla jistá. V zrcátku jsem viděla Jakuba, jak se na mě dívá. Věděl snad něco co já ne?
Odjížděla jsem ze svého domova a v sobě měla mix emocí... .................................................... Zjistí Dominik, kdo jetajemná M. A co se tenkrát v noci stalo? Dokáže Nikol nastartovat svoji kariéru v Pardubicích? A co pomůže Jakubovi, aby se dostal blíž k Nikol, než byl doposud?! Těšte se na dalšídíly...
