Z NULY NA STO

Niko!

Jakub
Vzal jsem ji do náruče a odnesl do auta. Nepřestával jsem na ní mluvit, ale neodpovídala.
Položil jsem ji na zadní sedačku a rychle sedl za volant a nastartoval.
Během jízdy jsem vytočil Dominikovo číslo. Její přání pro mě bylo rozkazem.
"Jakube?" Zvedl to téměř okamžitě.
"Vezu Niku do nemocnice. Je jí zle. Nevnímá mě..."
"Co se jí stalo?"
Nebyl jsem schopnej slova. V zrcátku jsem kontroloval Niku a snažil se co nejrychleji dojet do nemocnice...
....................................................
Všude kolem mě bylo plno světla. Neznala jsem to místo, ale byl tam klid.
V dálce jsem viděla stíny, ale netušila jsem, komu patří. A pak jsem ho uviděla.
Dominiku, tady jsem!
Snažila jsem se na něj zavolat, ale najednou zase byla všude kolem tma.
Kde to jsem? Co se stalo? Proč nic a nikoho nevidím ani neslyším?
....................................................
Jakub
Vběhl jsem s Nikou v náručí do nemocnice a křičel všude kolem sebe o pomoc.
Přiběhl doktor a hned za ním týpek s lehátkem.
"Co se stalo?" Ptal se doktor a já vedle nich běžel na příjem.
"Nevím. Má pár dní před termínem a najednou se jí udělalo zle a nevnímá. Pomozte jí, doktore!"
Doktor se zastavil před dveřmi do ordinace. Zastavil jsem se s ním.
"Nebojte pane. Uděláme vše proto, aby vaše žena a dítě byli v pořádku. Teď nás nechte pracovat a počkejte tady." Zarazil mě a nepustil dál.
Dveře se zavřely a Nika zmizela za nimi.
"Posaďte se tady a počkejte. Budeme vás informovat, tatínku." Řekla sestra, která se najednou objevila vedle mě. Na nic nečekala a zmizela za dveřmi.

Chodil jsem po chodbě sem a tam. Nedalo se to vydržet. Do dveří vcházeli postupně další doktoři a sestry a nikdo mi nic neřekl.
Sedl jsem si a znovu si přehrál slova doktora a sestry.
Vaše žena, tatínku...
Dokola mi zněly v hlavě.
Není moje ani nejsem tatínek. Ale kurva, starejte se o ní, jakoby byla moje.
A pak mi to došlo. Na tomhle místě žádná sláva a žádný peníze nehrajou roli. Tady jsme si všichni rovni. Buď máme štěstí a vyjdeme ze dveří po svých nebo ne.
Znovu jsem vstal a prošel chodbu skrz na skrz snad tisíckrát.
Když se najednou dveře otevřely a v nich stál doktor.
"Doktore, co je s ní? Je v pořádku?"
"Pane..." Odmlčel se.
Nemohl jsem se ani nadechnout.
"Promiňte, vaše jméno?" Zeptal se doktor.
"Vlček."
"Pane Vlček, u vaší ženy nastaly komplikace. Zatím toho moc nevíme, ale musí na sál. Provedeme císařský řez, aby se zabránilo jakémukoliv poškození dítěte a aby vaše žena byla v pořádku."
Zíral jsem na něj a vůbec nechápal, co se stalo. Jediný, co mě zajímalo bylo, aby byla v pořádku Nika a její holčička.
Doktor mě poklepal po rameni a vrátil se zpět.
Vrátil jsem se zpátky na sedačku a čekal.
Akorát jsem chtěl volat Dominikovi, když se otevřely dveře a zřízenec vyjel s postelí, na které ležela Nika.
V ten moment jsem zahlédl Dominika, jak vběhl do chodby a běžel k posteli.
"Niko!" Rozezněl se chodbou jeho hlas...
....................................................
Tahle noc bude dlouhá pro všechny. Jaký bude verdikt na konci? Nechte se překvapit...