Z NULY NA STO

Bordel v hlavě

Jakub
Otevřel jsem oči a musel zapřemýšlet, kde to vlastně jsem. Netrvalo dlouho, stačilo se podívat kolem sebe.
Jsem u ní doma.
Na stole stála nedopitá láhev. Zašmátral jsem pomyslně v paměti a vzpomněl si na naše noční setkání.
Byla jak malá holčička v tom dlouhým triku. Všiml jsem si slz v jejích očí. Nevěděl jsem, co se stalo, ale tušil jsem. Znal jsem Dominika moc dobře. Vím, že jí neublížil záměrně, pro něj to byl projev lásky. A ona to snášela. Byl jsem si jistej, že ho miluje naprosto upřímně. Ptal jsem se sám sebe, jak dlouho tohle dokáže vydržet.

Pomalu jsem vstal, hlava bolela, ale to bylo to nejmenší. Srdce bolelo mnohem víc a na to není lék.
Sedl jsem si a přemýšlel, jestli jsem vůbec schopnej postavit se na nohy a dojít si udělat kafe.
Co když ji tam potkám i s Dominikem? Bude už vědět, co se stalo v noci? A nebo mu to neřekla?
Zahnal jsem všechny myšlenky a vydal se do kuchyně.
Nikde nikdo nebyl, jen na stole ležel vzkaz.
Ahoj, musela jsem do práce. Kdybyste chtěli ven, náhradní klíče jsou na botníku. N.

Byla pryč. Dominik nikde, asi ještě chrápe.
Zapnul jsem konvici a našel hrnečky a kafe. Připravil jsem ho i Dominikovi.
Sedl jsem si ke stolu a vypil sklenici vody.
Chtěl jsem zmizet, někam si zalézt a tam se trápit o samotě se svýma myšlenkama. Ale bylo mi jasný, že za volant nemůžu. Ne teď. A hlavně bez rozloučení nikam nejedu.
Chtěl jsem ji vidět. Chtěl jsem vidět její obchod, o kterým mluvila jako o svým dítěti. Chtěl jsem být zas o kus blíž jejímu světu a zároveň co nejdál.

Bordel v hlavě a na duši krev
Růže jsou rudý ať žehná bůh
Na sobě většinou Rick nebo Raf
Bratři ty se dělí dycky na půl...
....................................................
Dominik
Přitiskl jsem ji blíž k sobě a chtěl ji políbit, když jsem si uvědomil, že to je plyšový medvěd, kterého ode mě dostala na první schůzce.
Usmál jsem se a nasál vůni z povlečení.
Miluju její vůni.
Vylezl jsem z postele a šel ji hledat.
V kuchyni jsem narazil na Jakuba, dělal kafe. Zarazil jsem se, ovládla mě žárlivost... Choval se jako kdyby to tu znal.
"Nazdar." Sykl jsem na něj.
Ani se neotočil a dál lil vodu do hrníčků.
"Čau, tady máš kafe."
Podal mi hrnek a vzal si svůj.
"Kde je Nika?" Zeptal jsem se. Neodpověděl, jen mi vrazil vzkaz.
Přečetl jsem si ho a napil se kafe.
"Kurva je horký."
"Cos čekal, debile, když se teď uvařila voda." Ušklíbl se Jakub.
Měl jsem chuť mu něco říct, ale vzdal jsem to. Kdo ví, proč je tak protivnej.
Hlavně mě to ani nezajímalo. Chtěl jsem vypít kafe a jet za Nikou.
"Pojedeme za ní." Neptal jsem se. Prostě to tak bylo.
"Nemůžu za volant."
Zvedl jsem oči a podíval se na Jakuba.
"Jsme toho tolik neměli, ne?"
"Nemoh' jsem spát."
"Proč?"
Proč nemohl spát?
Ptal jsem se znova sám sebe v duchu.
"Protože seš kretén."
Ušklíbnul jsem se.
"Závidíš, bro?"
Jakub jen mávnul rukou a dál koukal do telefonu.
Vzal jsem ten svůj a napsal Niky.

Chybí mi ranní políbení. Zmizela jsi moc brzo. Nik

Na odpověď jsem nemusel čekat dlouho.

Kdybych nemusela odejít, určitě bys pusu dostal. Snad aspoň méďa potěšil.

Usmál jsem se a koutkem oka kouknul na Jakuba. Nehybně seděl a pozoroval mě.

Co to, do prdele, znamená? Proč na mě tak čumí, jako kdybych byl ten největší zmrd...
...................................................
Jakub
Nesnášel jsem ho v ten moment.
Jak vyslovil otázku, proč jsem nespal, nejradši bych mu jednu vrazil.
Někdy se choval fakt jako čůrák.
Sledoval jsem ho a sám se sebou bojoval, abych ho nesundal.
Ale u kdybych tisíckrát chtěl, nemohl jsem, přišel bych o ní...

Bordel v hlavě a na duši krev
Růže jsou rudý ať žehná bůh
Na sobě většinou Rick nebo Raf
Bratři ty se dělí dycky na půl...
....................................................
Kluci se chystají za Nikou do práce. Co na ně řekne její kamarádka Simona?
Co se stane, až poprvé uvidí Jakuba, který se jí moc líbí? A jak dlouho kluci zůstanou v Praze?