Jsem neřízená střela, uragán, co si naplno užívá života. Plní si sen za snem. Vše jde přesně podle plánu... Až do chvíle, kdy do "rozjetého vlaku" naskočí Dominik.
Kotě buď moje Habibi Nikdy jsem neviděl žádnou jako jsi ty Yzo se dneska jmenuje Gigi Konev míchá beat Whip it, whip it, whip it
A cejtim se trochu silly Jestli mě zachráníš kotě, tak já budu Willy...
Jakub Večírek na rozloučenou byl super. Strašně moc jí to slušelo. Smála se a dokonce si zkusila i zarepovat na karaoke. Byla úžasná. Cokoliv dělala tak naplno. V očích měla jiskry a na první pohled bylo patrný, že miluje život. Nemohl jsem z ní spustit oči, i když jsem věděl, že je to špatně. Záviděl jsem Dominikovi, že našel někoho jako byla ona. Další den po obědě sbalila svoje věci a odmítla odvoz. To nás překvapilo oba dva. Dominik znervózněl. Věděl jsem, že to pro něj je a bude těžký. Měl svoje démony a ona pro něj byla anděl, který ho před nimi chránil a teď měla odjet. I když se mi nechtělo se s ní rozloučit, sebral jsem se a vypadnul, abych nekazil jejich poslední chvilky.
Doma jsem si sednul k počítači a zkoušel dát dohromady nějaký text, ale nešlo to. V myšlenkách jsem byl jinde. Nesnášel jsem se za to. Cítil jsem se strašně provinile, ale nedokázal jsem s tím nic udělat. Chtěl jsem, aby kývla Dominikovi na jeho nabídku k nastěhování. Věděl jsem, že ji dal klíč od svého bytu. Ale musel jsem si přiznat, že jsem to zároveň chtěl i kvůli sobě. Abych ji mohl vídat. Abych cítil její přítomnost a mohl si užívat pohled na ní a na její spontánnost. Z myšlenek mě vyrušil telefon. Přesně jak jsem předpokládal... Dominik. Ožralej a zoufalej. Chtěl jet za ní. Démoni využili šance a zaútočili. Naštěstí ho znám líp než kdokoliv jiný a při odchodu z jeho bytu jsem si slíbil, že se nenapiju.
Sedl jsem do auta a jel pro něj. Jedeme do Prahy za Niky. Sedl si na sedačku spolujezdce a zmohl se jen na to, aby mi poděkoval. Snad na tom bude líp, až tam dojedeme. "Já jí prostě miluju." Zamumlal a usnul. No, tak to jsme dva, bro. Pomyslel jsem si a s chutí bych si v tu chvíli nafackoval. Do prdele, Jakube, vzpamatuj se. Je to holka tvýho kamaráda a ty nejsi krysa. Krysy s námanemůžousedět u stolu, pamatuješ? V duchu jsem si nadával. Jak jsem jenom tohle mohl dovolit? Proč se to stalo? Jaký kouzla a čáry ta holka použila, že mě takhle zblbla. Blížili jsme se k Praze a Dominik pořád spal. "Hej Niku," snažil jsem se ho vzbudit, když jsem zastavil na benzínce pro kafe. Otevřel oči. "Co je? Jsme tu?" "Ne, ty kreténe. Na, vem si kafe a vypij to." Poslechl hned. Věděl, že za Nikou musí přijet v pohodě a fakt se snažil. "Koupíme něco k jídlu?" Zeptal jsem se ho. Kývnul a já hledal nějakou dobrou pizzerku. "Jakou pizzu má ráda?" Ptal jsem se ho dál. "Ty vole, já nevím." Tak jsem rozhodl, že koupíme tři a jedna snad bude správně. Dojeli jsme před její barák akorát, když přicházela. Nevšimla si nás. Zastavil jsem a zaparkoval. Šla a byla myšlenkami úplně někde jinde. Před vchodem se zastavila a koukala na svůj dům, kde bydlela. Co se jí asi tak honilo v hlavě? Ptal jsem se sám sebe.
Dominik vzal telefon a napsal jí zprávu. Co bys řekla na pizzu? Bylo vidět, že je zmatená. Díval jsem se na ní a přál si být na místě Dominika. Ten vystoupil z auta a šel k ní. Když ho uslyšela promluvit, otočila se a vrhla se mu do náruče. Pozoroval jsem je...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nakonec mi to nedalo a šel jsem k nim. Překvapilo mě, že když mě uviděla, měla stejnou radost. Asi jinou, než bych si přál, za to ale upřímnou. Objal jsem ji... Cítil jsem její vůni a vnímal její tělo na tom svém. Nechtěl jsem ji pustit, ale musel jsem. Nebyla moje. A já si tak moc přál, aby byla moje habibi. .................................................... Dokáže Jakub ovládnout svoje city a neporušit svoje zásady? Co se stane, až se v noci potká s Nikol sám na chodbě? Dokáže odolat chtíči? To se dozvíte v dalšíchdílech. Budu ráda za vaše komentáře a názory.
