Z NULY NA STO

V hlavě kolotoč

Dominik
Seděl jsem ve studiu úplně sám. Jakub byl s Nikou, objížděl s ní nějaký dodavatele.
Vím, že jsem s ní měl být já, ale potřeboval jsem být chvíli sám.
Potřeboval jsem zjistit, kdo mi to píše a neustále zkouší volat. Musel jsem zjistit, co to znamená a hlavně, co se stalo tu noc, kdy jsem přebral. Jindy to být nemohlo, to bych si pamatoval.
Tížilo mě svědomí. Ten pocit neznám. Takhle jsem to nikdy moc nebral. Ale teď je to jiný. Já jsem chtěl být jiný. Miloval jsem Niku od první chvíle a ona kvůli mě opustila všechno.
Bál jsem se, že jsem něco podělal, provalí se to a já o ni přijdu.
Měl jsem čas asi ještě hodinu, pak měla dorazit Nika s Jakubem a společně jsme měli jet vybírat nábytek do obchodu.
Chtěla, abych jel s ní a pomohl jí. Řekla mi, že chce, abych se na tom podílel. Že beze mě na tom dělat nebude.
Dělalo mi dobře, když mi dávala najevo, že jsme v tom spolu a že mě potřebuje.
Poslední dny jsme spolu byli málo a já si to tak moc vyčítal.

Došel jsem si udělat kafe a znovu si sedl na gauč a zíral do telefonu.
Dokola jsem četl ty zprávy, co mi chodily z pro mě neznámého čísla.
Chybíš mi, uvidíme se? M.
Už je to dva týdny. Ozveš se někdy? M.

Ani trochu se mi do toho nechtělo. Neměl jsem zájem, ale potřeboval jsem zjistit, co přesně se stalo.
Začal jsem psát zprávu...
Nevím, kdo jsi a proč mi píšeš...
Smazal jsem ji a pak znova a znova.
Šílel jsem vzteky. Co mám, sakra, napsat.
Nenapadlo mě vůbec nic.
Nechtěl jsem být zlej, nevěděl jsem, kdo to je. Ale zároveň jsem jí nechtěl dávat žádnou naději.
Dopil jsem už asi pátý kafe od rána, vykouřil snad krabičku cigaret. Několikrát odhodil telefon a pořád žádná změna.
Poslední pokus a seru na to.  Řekl jsem si a vzal mobil znovu do ruky.

Čau, nevím, kdo jsi. Co takhle se připomenout.

Odesláno.

Zapálil jsem si další cigaretu.

Ahoj Niku, myslela jsem si, že si nepamatuješ.

No tak to mi opravdu pomohla.

Mohla bys aspoň naznačit?

Jsem Martina. Potkali jsme se v baru na chodbě. Vysypala se mi tam kabelka a tys mi pomáhal sebrat věci.

Nechápavě jsem zíral do telefonu a přemýšlel, jestli si ze mě dělá srandu.
Z tý noci si pamatuju akorát to, že jsem se nemohl ani pohnout.

Promiň, nepamatuju si to. Byl to náročný večer.

Doufal jsem, že tím by se to mohlo ukončit. Ale bohužel ne.

Já vím. Pozval si mě na jointa.

Jak jsem to dočetl, bylo mi jasný, že tohle bude průser.
Nevěděl jsem, co na to odepsat.
Seděl jsem a snažil se rozpomenout.
Ona mě ale předběhla.

Bylo to fajn.

Sakra, co bylo fajn?
Ani jsem jí otázku nemusel psát.

Ten joint i ty.

Polilo mě horko. Ani nevím, jestli vzteky nebo panikou, že se to Nika dozví.
Zběsile jsem začal vyťukávat zprávu.

Mrzí mě to, opravdu si to nepamatuju. Doufám, že jsem ti nějak neuškodil.

To je v pohodě. Líbilo se mi to s tebou. Dal jsi mi číslo a říkals, že to můžeme někdy zopakovat.

A teď už bylo jasno. Něco mezi námi nejspíš bylo.
Ví o tom ještě někdo? Ví to Jakub?
Chtěl jsem ještě odepsat, ale zaslechl jsem klíč v zámku, tak jsem jen rychle napsal, že teď nemůžu a že se ozvu.
Do prdele, co jsem to udělal?

Slzy v očích, v hlavě kolotoč
Ptá se co, jak, kdy a proč
Zlomený srdce, já nepřál si to
Ani neplánoval jsem to
Věř mi, že já zkoušel jsem to
Ale zlomenej jsem hluboko uvnitř, 13. komnata - zamknuto...

....................................................
Dominik už ví, že udělal něco, co nechtěl. Ví to ještě někdo? Jak se s tím popere? Dokáže se podívat Nikol do očí?
Dá mu neznámá Martina pokoj nebo bude dál tím stínem?
Mezitím co se Dominik snažil rozluštit hádanku, Nikol a Jakub spolu strávili chvilky o samotě. Co se dělo tam?
O tom v dalším díle...
Přáli byste Jakubovi trochu víc štěstí a nebo odpustíte Dominikovi a budete fandit jeho vztahu s Nikou?