****
Pod stoletý ohromný dub dopadá jeho stín a tvoří skvrnky, putující pod ním. Hravě se mihají po zelenkavé trávě tančící v lehkém vánku a krátí si tak dlouhou chvíli.
Rosa leží v Olafově náruči a tiskne se k němu, jako nikdy k nikomu před tím. Užívá si každý jeho vášnivý polibek a dotek na jejím těle. Do jejích vlasů si zaplétá jeho medvědí ruce a přehrabuje se v Rosiiných svěžích kaštanových kadeřích. " Miluju tě." Zašeptal ji do ucha a Rosa se k němu otočila čelem a políbila ho do pravého koutku na jeho rty, které sebou cukly. " Já tebe taky." Vzala si jeho tvář do dlaní a dlouho se líbali a muchlovali.
" Neboj se, nikdy nedopustím aby se stalo to co kdysi. " slíbil Olaf a spletli si ruce. " Jsi tak krásná Roso." Vlepil ji další polibek na rty.
Rosa se od něj po chvíli odtáhla a položila mu ruce na vypracovaný hrudník. " Olafe. Víš jak jsem se u oběda zmínila o těch mužích s tím tetováním u kterých jsem byla." Na chvíli ji z tváře zmizel úsměv a sklopila zrak. " Ano, vzpomínám si. Říkala jsi že tě našli v horečkách." Lítostně ji pohladil po ramenech a stáhl její ruce do těch jeho. " Oni. No. Mám takový zvláštní pocit, že mají něco společného s otcovou vraždou. Víš. Občas jsem z jejích stavení něco ukradla. Vlastně... Asterix je taky jejich, ale ten za mnou šel sám." Přiznala a polkla. " Timo, jeden z nich. Asi je na mé straně a chce mi pomoct. Dal mi brašnu s mapou. Je na ní jméno mého otce a u něj černý puntík. " Rose se do očí vlily slzy, které dále tekly po jejích růžových tvářích, ale Olaf jí je palci setřel. " Olafe, oni ví kdo ho zabil a kde teď je." Padla mu do náruče a on jí pevně stiskl. Když se vybrečela začal mluvit on. " Pomůžu ti, najdeme je a pomstíme tvého otce." Navrhl Olaf a v Rosiině tváře bylo vidět zděšení. " Ne Olafe! Je to nebezpečné. Oni jsou nebezpeční. Vypadají že ne, ale jsou. Navíc mi teď jdou po krku. Timovy jsem ukradla dopisy, mohli by nám s tím hledáním pomoct. A při mém odchodu začalo hořet v jednom z pokojů, ale ne mojí vinou." Utřela si oči a Olaf ji utěšoval polibky na čele. "Ochráním tě před nimi. Slibuju. Bude to v pořádku, když budeme spolu." Uklidnil Rosu a omotal ji svýma rukama kolem pasu.
Držel ji pevně a nepustil, dokud neuslyšel zakručení v jejím břiše. " Máš hlad?" Opatrně se zeptal. Už zase." Celkem jo." Špitla. " Podívej co mám." Z malého batůžku vytáhl kapesník ve kterém byli zabalené dva chleby se sýrem. Jeden vytáhl a začal ji s ním krmit. Rosa nemusela hnout ani prstem. Společně se najedli a pak se pomalu za ruce vydali zpátky do vesnice.
ČTEŠ
Umění přežít
Historia CortaDěj mého příběhu se odehrává v nelítostných krajinách Finského podnebí. Dívka Rosa přišla o rodiče a musí přežívat a starat se sama o sebe v krutých zimách. Postupem času nalezne své sisu a s ním odvahu zakořeněnou uvnitř její povahy. Aby přežila mu...
