Umění přežít

Kapitola 12.

****

Z kamenné vytápěné sauny se po otevření dveří line dlouhá pára. Stoupá výš a výš ke korunám stromů a pak splývá s oblaky. Z příjemně horké relaxační zóny vychází ven do -13,5°C mužská postava. Mohutná svalnatá ramena a hrudník zarostlý strništěm. Každý chloupek orosený slaným potem se chvěje při setkání s mrazem. Jeho odpočatý výraz a povytáhlé obočí svědčí o tom, že je v dobré náladě a ve své kůži. Jeho světlá pleť se trochu ztrácí v páře kolem, avšak jeho černočerné vlasy až do pasu silně kontrastují s okolím. Boso si to nakračuje přímo k otvoru v  zahradním rybníčku. Medvědíma rukama se chytá dvaceticentimetrového ledu a nohama napřed skáče do příšerně studené vody. Zatíná zuby a celý ve své kráse vplouvá pod led. Pod hladinou je zvláštní ticho, slyší bublinky a pak jako by praskal led. Pomalu otevírá oči, a prohlíží si dno. Jeho teplo se vytrácí. Čerpá ten příjemný chlad, který mu teď koluje v žilách. Nádherné uvolnění. Po chvilce se potřebuje nadechnout, tak vyplouvá nahoru. Stačí mu k tomu udělat pouhé dva oblouky rukama. Má v nich sílu stáda. Zhluboka se nadechuje a jeho kůže začíná mrznout. Pevně uchopuje led a vylézá ven z rybníku. Pak vychází ze sauny další muž, také v celé jeho kráse a celý rituál se opakuje. Otužování je velmi zdravé a Finové jsou si toho vědomi.
Až celý proces skončí muži se vracejí dovnitř a hází si přes záda ručník. Pak se v šatně převlékají.

" Mám hlad jako vlk" Eliáš přerušil ticho a oblékl si pantofle. " Já taky. Dneska bude losos" odpověděl Timo. Timo je hlavní kuchař Eliášovy bandy. Moc vařit neumí, ale nikdy je neotrávil a to stačí. V mládí pracoval ve vojenském oddělení jako hlavní zásobovač munice. Staral se o zbraně a dodával náboje vojákům. Pak, když skončila válka strávil pár dní u svého otce v horské chatě, kterou provozoval a trochu se tam naučil vařit.

" Už zaseeee" protestuje Rudy. " Tak mi dejte jiné suroviny. Z lososa nemůžu uvařit štiku, chápeš?" Obhájil se a šel naservírovat.
Všichni chlapy se přihnali do jídelny jako voda. Obsadili svá stálá místa za dřevěným lakovaným stolem a Timo donesl pekáč s lososy, chleba a před každého položil talíř s nožem. Chlapi jedli všechno jídlo nožem. Ne proto, že by neuměli jíst příbory, ale prostě je to nebavilo, byli na to moc líní. " Hele chlapi, zahrajem si k tomu něcoo" usmátě s plnou pusou navrhl Rudy. " Jjjjaáá s s.. se ttt...taky př při..přiddám." vykoktal ze sebe Eino a došel si pro svou Kantelu kterou loni dostal od Eliáše. Eliáš si vzal svou nebesky naladěnou kytaru, Rudy flétnu, Leo buben, a Timo zpíval. Navenek se sice tvářili jako drsňáci, avšak dobrá atmosféra a hlavně hudba je udržovala pospolu. Hráli vlastní písně i písně ze zpěvníků, ale nejradši měli když mohli improvizovat. To bylo nejvíc.

Po báječném koncertě se vrátili zpět k práci. " Eliáši? Lahti nám od června minulého roku dluží osmdesát táců. Půjčil si je na opravu své rybářské lodi a slíbil, že naloví ryby, ty pak pošle na trh a dluh nám splatí. Houby. Ani se neozval a když jsem se po něm ptal ve vesnici, taky o něm nikdo nic neví " Některým lidem se prostě nedá věřit. "Bydlí daleko? " zajímá se Eliáš.  "Dvoudenní cesta, na západ." Odhadl Timo a šel se ohřát ke krbu. " Je na čase zjednat pořádek" Zamračil se Eliáš a začal v hlavě sestavovat plán. " Ale ty peníze stejně nebyli naše. Ne? " Řekl Leo, ale o tom se Eliáš teď nechtěl bavit. " Kde je ksakru ta mapa" rozčílil se Eliáš a všechny pohledy směřovali na Rudyho.
" No na mě nekoukejte, já ji u sebe nemám" tentokrát výjimečně mluvil pravdu. Timo si ohříval ruce u krbu a s pomyšlením na Rosu se usmál. On jediný ví v čích rukou teď jejich mapa je.