****
Tentokrát se vydala na jih. V okolí už zůstat nesmí. Nejlepší pro ni bude, usadit se v nějaké vesnici a tam si najít nějaké to živobytí. Nějakou práci, která by ji uživila. Zahodit svou starou, dětskou osobnost a začít lepší, smysluplnější život. Bez loupeží, bez mrazů a bez mužů s vytetovanými vlky.
Má před sebou dlouhou cestu, alespoň týden chůze, podle mapy. Ve stavení načerpala síly a uvědomila si, že za jejich ochotu se o ni postarat, jim poděkovala tím, že je okradla a odhalila jim o sobě, co je vlastně zač. Ale ani trochu ji to nemrzí. Zdá se, že je za to i ráda. Už tu svírající úzkost, ten nechutný uzel v krku, nemohla vydržet. Eliáš ji dokázal uvést do rozpaků pouhým pohledem a to ji rozčilovalo ze všeho nejvíc. Trochu ji začalo svírat svědomí z pomyšlení na chudáka Einu, když zjistil, že jeho pokoj je v plamenech. Ale rychle od toho upustila a začala se soustředit na cestu. Vždyť i oni ji podpálili její milovanou skrýš, tak proč by měla hasit jejich požár.
Blíží se večer. Ptáci přilétají, ke svým mladým do hnízd a slunce dává dni sbohem a předává žezlo moci svému plesnivému bratru měsíci.
Rosa ale nezastavuje. Nesmí. Už ji určitě začali hledat. Psi ji najdou rychle. Nemůže ztratit svůj náskok, musí si ho udržet.
V lesích je tma, že není vidět na krok. Rosa sleduje měsíc v úpňku a podle jeho svitu, určuje správnou cestu, kudy se vydat. Sem tam zakopává, sem tam se i zraní o větve, ale pokračuje dál až do úplného vyčerpání, kdy se jí nad ránem podlamují kolena a na pár minut si dopřává odpočinku pod namátkou vybraným stromem. Pak ale zase rychle vstává a pokračuje dál, jižněji.
Lesní stezka ji zavedla na širou, čmeláky bzučící louku. Vběhla do mokrých stébel, na kterých se po ránu sklouzávaly kapičky rosy. Rosa, jejich jmenovkyně, se po nich začala kutálet jako ony. Odhodila brašnu, kabát a letěla si zadovádět s větříkem. Před ní se rýsují travnaté hřebeny hor. Lesy v údolích a na stráních přímo pučí bílími a růžovými květy. A celá usměvavá krajina, ji zahlazuje šrámy na duši z její nešťastné minulosti.
Když se do sytosti vydováděla a nabrala potřebnou energii na pokračování v cestě, pobrala věci a vydala se dolů do údolí.
Dala si něco k snědku, napila se vody z potoka a i když toho v noci moc nenaspala, teď může jít klidně dál s pocitem, že je napřed a nemusí tolik spěchat.
ČTEŠ
Umění přežít
Cerita PendekDěj mého příběhu se odehrává v nelítostných krajinách Finského podnebí. Dívka Rosa přišla o rodiče a musí přežívat a starat se sama o sebe v krutých zimách. Postupem času nalezne své sisu a s ním odvahu zakořeněnou uvnitř její povahy. Aby přežila mu...
