****
Ráno se stařenka vydala do vesnice na nákup. Musí uživit pět hladových krků. Sama moc nejí. Není zvyklá jíst. Zažila časy, kdy nejedla celé týdny.
Rosa po vypití horkého bylinkového čaje, předčítala dětem z knížky. Bedlivě ji poslouchali a dali průchod své fantazii. Rosa sice četla unaveně a občas se zadrhávala, ale měla radost z jejich úsměvů a z toho, že alespoň na chvíli jsou v pohodě a bez stresu. Děti hltali každé její slůvko a jejich rodiče se taky zaposlouchali do Rosiina chraplavého hlasu. Četla o malém princi, který žil na planetě B612. Děti si tu knížku velmi oblíbili. Znali ji skoro nazpaměť. Jejich rodiče knihu koupili před dvěma lety v Helsinkách. Každé dítě v té době takovou knihu chtělo. Lidé touží po příbězích. Touží na chvíli opustit krutou realitu a utéct někam, kde smyšlené věci ožívají. Kde se příběhy stávají skutečnými.
Zatímco Rosa četla, Asterix se potuloval vesnicí a pátral po Tařině deníku. Polární noc mu přišla vstříc. Alespoň se mohl Kilpisjävri potloukat, bez jakéhokoli podezření. Chodil mezi Olafovým domem a hudebninami pořád dokola, ale na zemi nic nenašel. Hledal po čichu. Měl ho vyvinutý velmi dobře. Častokrát na výpravách s muži právě díky čichu, vypátral hledanou osobu. Vybavil si tu vůni, ten pach stařenky a zašlého papíru. Na malinkou chvíli něco zavětřil, ale byl to jen závan. Nikam to nevedlo. Nakonec zalezl mezi popelnice a vyčkával. Někdo se přece musí objevit.
Pan Lahti Rosu na chvíli vystřídal ve čtení. Všimnul si jak je unavená a chtěl aby byla zase tou veselou holkou, kterou poznal. Spokojeně usnula na vedlejším polštáři. Pan Lahti ukazoval dětem obrázky v knížce. " Vrátíme se taky někdy domů? Jako malý princ na svou planetu." Chlapec tázavě odvrátil svůj pohled od kresby a narovnal se. " To já nevím." Posmutněl táta. " Ve vesnici jsem měl plno kamarádů. Určitě jim moc chybím. Hrávali jsme hokej a házenou." Na chvíli mu zazářili oči. " Také jsem hrával házenou, když jsem byl v tvém věku synku." Pousmál se. " Věř mi. Jednou to bude lepší. Možná to nebude hned. Možná to nebude ani za dva roky. Ale jednou to příjde. Znovu se setkáš se svými kamarády. " Povzbudil ho. "A ty jsi se s nimi pak setkal tati?" Ta otázka ho trošku zaskočila. " ... No..ne, celé to dopadlo trochu jinak. Víš, když příjde válka, přátelství musí jít stranou. Radši běž spát a mysli na hezké věci." Pan Lahti zavřel knížku a přikryl syna dekou. " Dobrou tati."
ČTEŠ
Umění přežít
Kısa HikayeDěj mého příběhu se odehrává v nelítostných krajinách Finského podnebí. Dívka Rosa přišla o rodiče a musí přežívat a starat se sama o sebe v krutých zimách. Postupem času nalezne své sisu a s ním odvahu zakořeněnou uvnitř její povahy. Aby přežila mu...
