Umění přežít

Kapitola 41.

****

Hned po snídani vzal Teo Rosu do menší komůrky, vzadu v domě, které říkal místnost spících špalků. A opravdu. Spaly tam špalky.

Rosa se rozhlédla po pokoji a ucítila příjemnou vůni dřeva. Jinou než v lese. Intenzivnější. Na dlouhých policích v řadách odpočívali kusy slepených špalků. " Nechávám je tu odležet, v stálé teplotě po dobu tří měsíců. Aby dřevo dosáhlo patřičné kvality." Přišel k jedné polici a vzal do rukou jeden kus, úplně z kraje.

"Pevné smrkové dřevo z místních lesů vydrží velmi dlouho a ani kruté mrazy mu neuberou na dozvuku." Řekl chytře a pokynul Rose aby přišla blíž a prohlédla si ho. Nadšeně to udělala a přičichla si k tomu nádhernému neobroušenému polenu. " Voní nádherně" usmála se a přejela po něm prsty. " To ano. Pojd, ukážu ti jak vypadají, ty které už jsou hotové a připravené k prodeji." Vyšli ven z místnůstky a vešli hned do vedlejších dveří.

" Páni." Vydechla a očima krájela vysoké regály se stojany, na kterých byli zajištěné kytary. V místnosti jich bylo nejméně sto a vůně laku a dřeva ji zcela omámila hlavu. Šla se projít uličkou a prohlížela si všechny druhy a velikosti. Tolik kytar v životě nikdy na jednom místě neviděla. Dělala malé kroky vpřed a rukou opatrně ohmatávala hladké těla a krky. Teo ji pobaveně a hrdě sledoval a pak si vzal pár stojánků a pět kousků naservíroval za sebou. Vzal si cedrovou kytaru s ebenovým hmatníkem a začal na ni hrát melodickou skladbu. Rosu vytrhl z jejich myšlenek a tak k němu přišla blíže, posadila se na stoličku a vzorně poslouchala každé zabrnkání. Bylo to přenádherné.

Jakmile dohrál řekl Rose, že má pro ni sluchovou výzvu. " Zahraju ti postupně na všechny struny pěti kytar co máš před sebou. Bedlivě poslouchej." Přistoupil k první, která byla k Rose nejblíže a brnkl přes nebesky naladěné strunky. Nechal zvuk doznít a pak se Rosy zeptal na její názor. Jak na ní zvuk působil. Rosa přemýšlela nad správným slovem, které by to vystihlo.  "Harmonické" usmála se. Přešel k kytaře za ní a akord zopakoval. " To bylo velmi podobné, ale medovější." Zapřemýšlela. Postoupil k třetí kytaře a při drnknutí se zadíval na Rosu. Místností se odrazily tóny od zdí a Rosa řekla že to bylo příliš ostré. Čtvrtá a pátá kytara si byli velmi podobné vzhledem, ale nikoli zvukem. Jakmile Rosa uslyšela dokonalý tón poslední kytary, vstala ze židle a přišla k ní blíže. " Tak která ti zněla nejlépe Roso?" Usmál se Teo a poodstoupil od nich. " Všechny byli nádherné, ale nejlahodnější tón měla ta poslední." Pohlédla na nádhernou přelakovanou a blištivou kytaru před ní a dodala. " Ta předposlední je na ni velmi podobná, ale je tam slyšet rozdíl." Posadila se na židli.

" Teda Roso, to je úžasné jak dokážeš podle zvuku poznat kvalitu. Kdo tě to naučil?" Zeptal se překvapeně. " Nikdo, prostě to slyším." Usmála se na něj a byla na sebe hrdá.

" O kytaře hodně vypoví samotný autor díla. Podle toho v jaké je náladě, určuje kvalitu samotné kytary. Zdá se to zvláštní, ale je to fakt." Přešel k jedné polici a donesl nějakou kytaru, která navenek vypadala hodně zašle. " Tady tento kus je starý 152 let. Vyráběl ho můj pradědeček." Přinesl ji k Rose a zahrál na ni. " Je sice suchá a velmi stará, ale kvalitní dozvuk v ní je stále slyšet. I po tolika letech. Hrával na ni můj otec. Vystupoval na koncertech a dokonce s kapelou hrál i v Helsinkách." Zavzpomínal a vrátil ji zpět.

" Naučím tě mému řemeslu. Bude to sice velmi náročná a přesná práce, ale budeš li trpělivá a zručná, naučíš se ji." Ujistil Rosu, postupně odnesl kytary na svá místa a hned začali s první lekcí.