****
Posadil Rosu za stůl, kolem kterého bylo plno hromádek s pilinami. Nemohla pracovat s lakem, kvůli zraněnému palci a tak jí dal za úkol, obkreslovat podle šablony na kus dřevotřísky. On ho pak přesně vyříznul a jemně obrousil.
Tužka už dopisovala, tak si ji musela ořezat. Obkresluje už nejmíň dvě hodiny a hrozně jí z toho bolí záda. Pořád ten samý tvar. Dokola a dokola.
Do pokoje vešel Olaf. " Tak co, jak ti to jde?" Pousmál se a šibalsky mrknul na Rosu. Vytrhl ji z práce, ale byla za to ráda. Už ji to moc nebavilo. " Jo, jde. Ale asi bych potřebovala chvíli pauzu. Už mě z toho bolí hlava." Přiznala a otočila se k němu čelem. " To jsem si myslel." Zazubil se. Jak to dělá, že je vždycky o krok napřed? Obě ruce má za zády a pořád se usmívá. " Levou nebo pravou?" Zeptal se a přišel blíž. "Hmmm..tak třeba levou." Vybrala a lišácky na něj mrkla. " Opravdu?" Napínal ji." Ano." Řekla hlasitěji a vstala od stolu. Pomalu ruku začal vytahovat a když už bylo skoro vidět co v ní je, rychle se otočil a hodil po Rose tenisák. "Postřeh" a nahrál ji. Překvapeně vypískla, ale chytila ho. "Napadlo mě, že bychom mohli vyvenčit pejsany." Řekl před tím, než mu to Rosa oplatila. " Auu." Trefila ho přímo do hlavy. " To zní jako dobrý nápad." Uchechtla se a šikovně se vyhla objektu letícímu přímo na její nos. " Už dost, jedno zranění mi bohatě stačí. Nepotřebuji mít ještě otřes mozku." Potlačila smích a vydali se společně ven.
Ella s Asterixem běželi napřed a předháněli se a kousali. Počasí jim vyšlo, celý den svítilo slunce a na obloze nevykoukl ani jeden mráček. Zastavili se pod jedním rozkvetlým mohutným dubem.
" Víš Roso, chtěl jsem ti něco říct." Začal Olaf opatrně a lehce znervózněl. Rosa mu věnovala veškerou pozornost. " Víš...no. myslel jsem si, že už tě nikdy nepotkám. Hodně jsem se trápil, když jste odjeli. A teď. Jsi tady, se mnou. Zrovna teď. Stojíš tu a díváš se na mě......chyběla jsi mi." Zaleskly se mu oči a Rosa byla trošku překvapená. " Taky jsi mi chyběl. Před pár dny, ještě před tím než jsem přišla do vesnice, se mi dokonce o tobě zdálo. Tančili jsme spolu a tak. Říkala jsem si, že je to zvláštní, že se mi to vybavilo zrovna teď." Úsměv se jí rozzářil po celém obličeji. " Roso, já nechci aby jsi nás opustila....Už nikdy." Polknul.
" Chci tě mít pořád na blízku. Víš jak to myslím?" Rose zrudly tváře a na jeho otázku jen přikývla. Olaf se k ní naklonil a chytl ji dlaněmi na tváře. Rosa se k němu přitiskla a zavřela oči. Jejich rty se dotknuli. Rose se podlomily nohy, ale Olaf ji pevně chytl a pokračoval. Hladil ji po krku a něžně ji líbal. Rosa mu polibky opětovala. Opřel ji o vysoký dub a ruce položil na kmen vedle její hlavy. Jeho vlhké rty byli jako jarní déšť. Čisté a svěží. Jemně ji kousnul do spodního rtu. Usmála se a tak se okusovali navzájem. Vnímala jeho tlukot srdce a soustředila se jen na jeho pohyby. Po dlouhé chvíli přestal a pohrával si s jejím pramínkem vlasů. " Jsi nádherná Roso." Zašeptal, jako by to bylo tajné. Oběma jiskřili oči, jako nikdy před tím. Přáli by si aby tato chvíle nikdy nezkončila.
ČTEŠ
Umění přežít
Cerita PendekDěj mého příběhu se odehrává v nelítostných krajinách Finského podnebí. Dívka Rosa přišla o rodiče a musí přežívat a starat se sama o sebe v krutých zimách. Postupem času nalezne své sisu a s ním odvahu zakořeněnou uvnitř její povahy. Aby přežila mu...
