****
Po bezesné noci konečně vykoukly první hřejivé paprsky. Noc byla velmi chladná. Rosa se zvedla z vyhřátého klubíčka dvou spících chlupáčů a ospale se protáhla. Sportovní hřiště ji přímo vyzívalo, aby si šla na něj zaběhat. Rozcvičila si ruce i nohy a zaběhala si pár koleček. Ze začátku ji sice byla zima, ale pak se zahřála a rozproudila všechnu krev v těle.
Když celá udýchaná doběhla poslední kolečko, všimla si, že není na hřišti sama. Na druhou stranu hřiště přišel nějaký kudrnatý kluk v hnědém roláku a začal se přitahovat nahoru k tyčím. Rosy si všimnul hned na začátku, chvíli ji sledoval, když běhala. Rosa se na něj dívala, ale on dělal, že si ji nevšímá. Tak si ho taky nevšímala. Přišel ji ale povědomý, jako by ho už někde viděla.
V trávě našla starý tenisák, tak ho házela psům. Mohli se utlouct o to, kdo ho Rose přinese jako první. Šla trochu dál, na louku aby nebyla v dohledu. Po chvilce si všimla, že kluk z hřiště jde přímo za ní. " Ahoj" pokusil se navázat rozhovor. Rosa přikývla a hodila tenisák někam daleko do trávy. " Jsi tady nová, že? Ještě jsem tě tady neviděl." Usmál se. Rosa jen mlčela. On to ale nevzdával. Po chvilce pokračoval. " Je hezké, že si Ella našla kamaráda." Koukl na psa, který právě přinesl Rose míček. " Ella je tvůj pes?" Vymáčkla ze sebe. " Ano, dostal jsem ji od známých, když byla ještě štěně. " zamyslel se. " To je hezké." Koukla se mu do očí a stočila si pramínek vlasů za ucho. " Hele, nemáš hlad? Vypadáš pohuble." Zvedl obočí. Rosa na něj chvíli překvapeně hleděla. Takovou otázku opravdu nečekala. Znervózněla. " Trochu" zašeptala. " Včera jsem přišla. Hledám nějakou práci a střechu nad hlavou. Byla jsem u pana Tommiho v šicí dílně, ale nezaměstnal mě." Přiznala." Nojo, pan Tommi, s ním nikdy nebyla rozumná řeč. Ale kdyby jsi náhodou hledala nějaký noclech, můj táta provozuje hudebniny, za nějakou výpomoc by tě mohl ubytovat." Zazubil se a přišel k Rose blíž. " Opravdu?" Nadšeně se nadechla. " No." Vřele se na ni usmál. " Jsem Olaf" podal ji ruku. Rosa se s ním překvapeně přivítala rukou a lehce znervózněla. " Rosa" polkla. "Rosa Kalastaa?" Udiveně se zeptal. " Kdysi jsem znal jednu dívku. Na jedné vesnické tancovačce jsem ji požádal o tanec. Od té doby jsme se už ale neviděli." Zavzpomínal. " ANO, pamatuji si. Ty jsi ten vikingský kluk." Nadšeně vykřikla. " Myslel jsem si, že jste se tehdy přestěhovali. Hledal jsem tě. " Rosa se začala červenat. " Ano, odstěhovali. Táta dostal dopis od strýce, tak jsme odjeli." Zasmutněla. " Tak proto, vrtalo mi to hlavou." Legračně se usmál. Rosa celá nadšená z toho, že objevila někoho koho kdysi znala, by mu nejradši dala pusu, ale včas si stihla uvědomit, že by to asi nevypadalo zrovna nejlépe. "Tak jdeme, táta už bude mít snídani na stole. Bude rád, když tě uvidí." Vzal Rosu za ruku a rozběhli se společně k Olafově domu.
ČTEŠ
Umění přežít
NouvellesDěj mého příběhu se odehrává v nelítostných krajinách Finského podnebí. Dívka Rosa přišla o rodiče a musí přežívat a starat se sama o sebe v krutých zimách. Postupem času nalezne své sisu a s ním odvahu zakořeněnou uvnitř její povahy. Aby přežila mu...
