Kapitola 14.

12 1 0
                                    

****

Po náročném návratu do jeskyně se Rosa dokulhala k chlupatému méďovi a zabořila se do něj jako do polštáře. Celé tělo měla mokré, protože se vrátit nestihla včas a zastihla ji nelítostná bouře.

Rosa tiše poslouchá tichý dech té velké masové hroudy a nasává teplo, které produkuje. Je to příjemné. I když se trochu bojí toho, že se každou chvílí může probudit a třeba ji i zabít. Stejně by ji nikdo nehledal. A pokud alespoň trochu věří matce přírodě a ví, že je bezpečnější než samotní lidé, tak se nemusí čeho obávat. Pořád se vrací k myšlenkám na vraha jejího otce. Možná chce zabít i ji. Byl to někdo z těch mužů u kterých kradla? Mužů s vytetovaným vlkem na krku? Nebo jich je více? Rose to vrtá hlavou a popravdě, přemýšlí o tom skoro pořád. Dokud to nezjistí, nebude mít klid. Chce pomstít svého otce, zemřel neprávem. Kdyby ho ten Henrikův bratr nezmlátil do bezvědomí, otec by žil. Měl by sice trauma, že zabil při souboji svého nejlepšího přítele, který ho podváděl celý život a byl to právě on, kdo otce vyzval na souboj. Ale žil by a Johan by si nikdy nedovolil Rosu před otcem vyhnat.

Rosa se trochu osušila a odpočinula si a pak se vrátila ke zkoumání té zvláštní mapy. Jídlo co jí dal Timo i s brašou a mapou, už skoro dojedla. Ale je zvláštní, že jí pomohl. Možná tušil že je dcerou Mikaela Kalastaaeho. Třeba ji i po tolika letech poznal. Kdoví.

Rosa sleduje vyznačené trasy na mapě. Místo s křišťálovým vodopádem a průzračným potokem na ní je také vyznačeno jednoduchým znakem vodopádu. Jejich stavení je označeno obdelníkem s červeným křížkem. A nejbližší město vzdálené 67 mil od něj  je až u levého dolního okraje a není zaznačeno celé. Rosa se snaží najít její aktuální polohu. Šla severně od jejího vyhořelého domku. Ukázala na mapě přibližné místo, kde mohl být. Odhadla jeden den cesty a narazila na malý náznak hradu, nebo spíše zříceniny. Odpovídalo by to polohou. Možná, že na skále kdysi stál hrad, ale muselo to být už hodně dávno vzhledem k tomu, že si toho ani Rosa nevšimla. Dvě míle od toho místa je naznačená malá osada znakem týpí. To bude asi ten tábor o kterém mluvili ti lovci. Tam by se dalo najít něco k snědku. Usmála se. Prohlížela okolí ale nic dalšího nenašla. Všude kolem jsou pak jen lesy, hory a pár jezer.

Umění přežítKde žijí příběhy. Začni objevovat