****
Cesta jí rychle ubíhala. V nových botech se jí šlo parádně. Kus cesty si i poskakovala, I když ve sněhu to bylo náročné. Taková radost co jí dnes zasáhla byla jedinečná. Nikdy předtím se ji ve stavení nepodařilo ukrást tolik věcí jako dnes. Byla to úspěšná výprava. Na tváři se jí vykouzlil úsměv.
Kus cesty taky přemýšlela nad tím chlupáčem. Vůbec netušila, že k ní bude tak milý a přátelský a že jí nechá odejít. Třeba byl po lovu unavený a už neměl síly jí ublížit. Dumala, zatímco procházela kolem lesknoucího se vodopádu. Taková krása. Měsíc je v úplňku a jeho světlo ozařuje všechny zamrzlé kapičky. Jako skleněný lustr, který jenou viděla, když byla na návštěvě u strýce Antona.
Omámilo jí kouzelné noční ticho. Sem tam spadlo trochu sněhu z větviček vysokých smrků ale to bylo tiché jako přistání holubice. V celé širé krajině jediný hluk dělala ona. A nejen to. Nechala za sebou stopy a to by se jí mohlo šeredně nevyplatit. Rosa je ale myšlenkami úplně jinde. V oblacích. A tak na své stopy úplně zapomněla.
Nad ránem dorazila domů. Z pytle vytáhla plno jídla, náhradní boty a vodku. Vše si důkladně uschovala a připila si sama sobě na zdraví. Pohodlně ne uvelebila a vzápětí spokojeně usnula pod ovčím rounem.
Měla v plánu spát celý den a celou noc. Nemá žádné povinnosti a nic ji nehoní, může si to dovolit. Už už se znova kradl sen o její sestře do jejího spánku, když vtom uslyšela zvenku pronikavé zavytí. Okamžitě se zvedla a přitom se praštila o strop do hlavy. Zasyčela. Rukou si hlavu zkontolovala a pak skočila do bot a chystala se vyjít ven. Zase uslyšela zavytí.
Nikdy předtím tu vlky nepotkala, v těchto oblastech se vyskytovali pouze výjimečně. Spíše vůbec. Před tím než otevřela vrátka se zarazila. Co když vycitili její teplo a teď je obklíčená vlky že všech stran. Otřásla se. Ale pak si do ruky vzala svou sekeru a vyšla ven.
Do tváří ji praštil ostrý prašan. Chumelilo. Nebe bylo zabaleno do obrovské bavlněné čepice. Sem tam se trochu páralo a vykukovaly z něj sluneční paprsky. Pomalu se blíží jaro. Chvíli trvalo než se rozkoukala kolem sebe a spatřila sedící hroudičku chlupů. Dojetím si klekla do sněhu a zakryla si ústa. Oči se li zaleskly. "Chlupáči" Ano, byl to opravdu on. Sledoval ji.
ČTEŠ
Umění přežít
Short StoryDěj mého příběhu se odehrává v nelítostných krajinách Finského podnebí. Dívka Rosa přišla o rodiče a musí přežívat a starat se sama o sebe v krutých zimách. Postupem času nalezne své sisu a s ním odvahu zakořeněnou uvnitř její povahy. Aby přežila mu...
