Umění přežít

Kapitola 50.

****

Když po větvích sklouzly poslední kapky a obloha se začala rozjasňovat, byl už skoro večer. Z kopce tekla voda proudem a strhávala sebou vše co ji přišlo do cesty. Rosa s Olafem vylezli na kopec a kochali se tou nádhernou, večerní, po bouřce utichlou krajinou.
Pak se vydali dolů do vesnice a došli až k jejich domku.

Olaf chytl za kliku, ale bylo zamčeno. Potom zaklepali. Když se nic nedělo, tak znova. Nic. Ticho.

" To je divné. Rodiče bývají večer doma. A navíc po takové bouřce. Kdo by chodil ven?" Zamračil se Olaf a hluboce zapřemýšlel. " Třeba nás šli hledat." Navrhla Rosa. " To si nemyslím, vždyť ani nevědeli kam jdeme. Řekli jsme jim, že na procházku." Olaf obešel dům kolem dokola a v jednom okně nad popelnicí si všimnul, že se v jídelně svítí. " Zkusím tam vylést." Řekl Olaf a bez váhání se vyšplhal po popelnici až k oknu. Bylo pootevřené tak jej rozevřel dokořán a tiše skočil do místnosti.

Rosa, zatím celá nedočkavá čekala venku a vyhlížela, jestli se náhodou neukážou.

Asi po pěti minutách se Olaf vrátil a sdělil Rose to, co tušili. Dům je prázdný. " Třeba budou v hudebninách." Napadlo Olafa po chvilce, jediné možné místo, kde by snad mohli rodiče být. A tak se tam vydali.

"Slyšíš to?" Zašeptal Olaf, když stáli pod oknem u hudebnin. " Nějaké hlasy. To budou rodiče." Napadlo ho. " Počkat. Tvůj táta nemá tak hluboký hlas." Ozvala se Rosa a strnula, když někdo otevřel dveře.

Vysoký muž s dlouhými černými vlasy vyšel ven s kytarou v pouzdře, přehozeném přes rameno. V jedné ruce držel nůž a druhou měl za páskem. Rosa stala moc blízko, nešlo aby si ji nevšimnul. Chvíli stála jako omráčená, ale pak, když se k ní muž s nožem rozešel, schovala se za Olafa, který se před ní odvážně postavil. " Ale ale, myslela sis, že tě nenajdeme? Že nezjistíme kam jsi nám zmizela? " Přistoupil blíž až k Olafovi, který mu nebojácně stál v cestě. Vražedně si ho prohlédl a chytl ho za okraj roláku u krku. Jedním pohybem ho odrazil stranou do příkopu. " Olafe, jsi v pořádku?" Rosa se k němu chtěla rozběhnout, ale Eliáš ji chytl pod krkem a přitiskl k staré stěně prodejny. Snažila se nadechnout, ale nešlo to. " Podpálilas nám polovinu stavení. Konečně tě mám ty malá zlodějko. Divoženko." Rosa se ze všech sil snažila dostat své ruce pod ty jeho a docílit tím toho aby ji přestal škrtit, ale vůbec neměla šanci.

" Timo mi všechno řekl. Sice nedobrovolně, ale teď to vím." Přitiskl se k ní ještě blíž až začala fialovět. Olaf se postavil na nohy a rozběhl se k němu. " Nech ji, vem si mě!" Zahekal z plných plic. Ale Eliáš se ani nepohnul. Olaf na něj skočil ze zadu a chytil ho pod krkem. Eliáš se ale v mžiku ohnal a vytasil na něj nůž. " Vážně chceš aby ti má dýka skončila v hrudníku?" Povolil a Olaf  ho chtěl udeřit, ale Eliáš ho dvěma ranami do obličeje umlčel. Celý se sesunul na zem. Rosa využila situace a se slzami v očích se rychle rozběhla pryč. Upustila brašnu a běžela na ulici. Uběhla ale sotva pár kroků a měla nůž na krku. Eliáš ji zahnal do temné uličky a odhodil si pouzdro ze zad, někam do strany. Držel ji pevně, s takovou silou, že ho začala prosit aby ji pustil.

" On kvůli tebe uhořel. Tys Einu zabila." Vykřikl na ni a v očích se mu objevila chuť pomsty. Rosu ta zpráva zaskočila. Než si to ale stačila pořádně uvědomit, všimla si blížících se mužů. Temné postavy se vynořily z večerní ulice a jako hladoví vlci se pomalu přibližovali k nim. " On si za to mohl sám, požár se rozšířil kvůli jeho odpadkům. Odrazem paprsků." Vykřikla Rosa, když ji obklopili ze všech stran. " Já za to opravdu nemůžu!" Vyjekla Rosa se slzami v očích a cítila za krkem nepříjemný chlad cihlové stěny. Bolestí stiskla zuby a dívala se kamsi do neznáma. Eliášův pohled ji probodával skrz na skrz. Uvnitř se škvařila a začala litovat toho, že se jí tenkrát nepodařilo vyskočit z okna. Ušetřila by se těchto problémů.

Eliáš si pohrával s nožem na jejím krku a sledoval její strach. Timo ji sledoval, ale věděl, že Eliášovi se nemůže postavit do cesty, ví že je silnější. I když by ji rád pomohl.

" Naše malá rybička se chytla na vlastní háček." Zazubil se Rudy a Rosa po něm hodila nepřátelský pohled.

" Kde jsou Olafovi rodiče?" Přidušeně vyjekla. " Těch se to netýká." Zabručel Eliáš. " Jsou v pořádku? Co jste jim udělali?" Zalapala po dechu. " Jsou v tom jejich krámku. Dostali jsme z nich, že se u nich skrýváš. Jsou moc milí, sami mi dali i kytaru." Zašklebil se, při myšlence na Olafovi rodiče, když je vyslýchal. Šlo to rychle. Ze strachu mu vše řekli a nechali se i okrást.

" Co se mnou chcete udělat? Zabijete mě stejně jako mého otce?" Řekla naštvaně, s nadějí, že je to odradí. Její slova vyšla z jejich úst tak nečekaně, že i ji samotnou to překvapilo.

" Nejsi až tak hloupá jak jsme si mysleli." Podotknul Rudy a urážlivě se zasmál. Kdyby ji to řekl někdo jiný, brala by si to osobně. Ale teď, v této situaci, byla pro ni důležitá jen jedna věc. Přežít.

" Tvůj otec nám všem hodně zkomplikoval život. Odhalil nás, stejně jako ty teď. Museli jsme ho zneškodnit. Zabil, Henrika. Vy to prostě máte v rodině. První nám překazíte plány, pak zabijete někoho z nás a pak nakonec na to stejně doplatíte vlastním životem." Eliáš na chvíli odsunul nůž stranou a Rosa si v ten moment byla jistá, že před ní stojí vrah jejího otce.

" Eliáši, je to ještě dítě a navíc holka." Timo přišel blíže a položil mu ruku na svalnaté rameno. " No a?" Obrátil se k němu a chladně na něj upřel svůj pohled. " Máš s tím nějaký problém?" Zabručel. " Eliáši, jsme přátelé už od dětství. Vzpomeň si na Tarju.." Řekl klidně. " Tarju do toho netahej! A jdi stranou." Rozčílil se a znova přiložil nůž Rose ke krku. Timo se rozhodl. Musí jednat. Nedopustí aby ji zabil.

V rychlosti skočil na Eliáše a vytrhl mu nůž z ruky. Dopadl na zem. " Uteč, rychle! Dlouho ho neudržím!" Timo ho držel ze všech svých sil a bylo mu jasné co se bude dít, až mu dojdou. " Tak běž!" Vykřikl.

Rosa proklouzla mezi muži a rychle vyběhla na noční ulici. Podařilo se ji ztratit se ve stínech Rudymu, který za ní vyběhl. Rozhlédla se, ale Olafa nikde neviděla. V hudebninách se ještě svítilo, ale nemohla tam jít. Běžela pryč. Pryč z vesnice. Za laponkou.