Umění přežít

Kapitola 21.

****

Timo s Leem se jako každou sobotu prochází lesem a kontrolují jestli je všechno v pořádku. V místních lesích se potulují pytláci a nastražují pasti. A přesně tomu se snaží zabránit. Doprovází je Asterix, přece jenom má lepší čuch a dříve rozpozná nebezpečí. Dnes se vydali na severní stranu lesa, nedaleko průzračného vodopádu, ke kterému chodívají pít lesní zvířata. Už tam párkrát narazili na pasti, možná i dnes budou mít štěstí.

" Si představ, že Lahti zase nebyl doma. "Odfrknul si Leo. " To víš no, asi se nás bojí. Ale mi z něho ty peníze dostaneme neboj." Přesvědčivě se pousmál. " Snad máš pravdu, ale to by jsme ho první museli najít." Zazubil se a pak oba přešli přes potok.

" Hele, tady je to místo kde jsme našli ty naše věci ne? Celé to tu lehlo popelem. " Leo ukázal na vyhořelou skrýš a pokračoval. " Ten zloděj, kam se asi poděl? Od té doby u nás nekradl, ale stejně.... myslím si, že to byl i pytlák." Dodal. " hmmm.. to si nemyslím. Třeba to byl někdo, komu nic jiného nezbývalo. A zimu by jinak nepřežil. Třeba ho ke kradení donutil hlad." Soucitně si vzpomněl na setkání s Rosou. " Možná....ale stejně, kdyby se tady objevil, tak si to s ním vyřídíme. Hlavně Eliáš. Ten by z něj udělal škvarky." Leo se zazubil a uvědomil si že má hlad. " Hele Timo? Nevíš jestli tady v okolí není někde nějaké jezero? Mám už celkem chuť na oběd. Určitě tu někde nějaké bude, ne? Ty les znáš lépe než já." Pohladil se po břiše, ve kterém mu začalo nehorázně škrundat. " Noo, asi o jednom vím. Je od nás kousek. Pamatuji si, že jsem tam kdysi chodíval krmit divoké husy." Ukázal směrem kterým to je a pak se tam vydali.

" Hmmm...dal bych si lososa, pěkně čerstvého a voňavého. Takového jakého ho umíš připravit jen ty Timo. Jsi nejlepší kuchař. Vážně." Usmál se pod vousy a Timo zvedl oči v sloup. " To přeháníš..ehhh.. já umím vařit, to jo, ale že by jsem v tom byl nějak dobrý. Jako dá se to jíst a to je hlavní." Řekl Timo upřímně. " Jsi moc skromný, měl by sis přiznat, že tak jako ty umíš okořenit jídlo, tak by to nezvládl nikdo z nás. Máš na to hold šikovné ruce." Pronesl s pomyšlením na Timovo dokonalé jídlo co jedli včera v Pátek. Cestou dále diskutovali o Timově talentu v oboru gastronomie až narazili na rozlehlé jezero.

Jezero se třpytí na hladině a krajem voní čerstvý les. Oba dva sviští tryskem k jezeru. " První. " Zatlemil se Leo. " No dobře, dobře.. máš právo na první rybu." Vydechl udýchaně Timo. Vsadili se o rybu. Klasika. Ale Timo věděl že Leo bude rychlejší. Prostě je v lepší kondici. Ve skutečnosti však u jezera byl první Asterix. Ale přece by mu nedali první rybu ne. Vsadili se mezi sebou. Asterix si pomyslel své. Skočil do vody a než se muži nadáli, držel v tlamě lososa. Připlaval si s ním ke břehu a začal ho spokojeně ohlodávat.

" Potřebujeme pruty, skočím pro nějaké větve do lesa. Bude jich tam plno." Timo doběhl opodál a začal v lese hledat nějakou tu větev. " Sakra, vždyť tu nic není? Jako by to tu někdo před námi vyklidil." Zamračil se. Popošel dál a něco ho zarazilo. Uslyšel něco jako mňoukání, sténání nebo dokonce naříkání. Vydal se po zvuku.

Mezi třemi smrky uviděl hromadu větví, sestavených kolem dokola. Zvláštní. Pomyslel si. Šel tedy blíž a když byl od ní na krok, zděsil se. " Halo děvče, slyšíš mě? Halooó..." Klekl si k Rose schoulené v klubíčku. Je celá bledá a oteklá. Není při smyslech. Hoří. Šáhl ji na čelo, ale jen sebou cukla a něco nesmyslného zamumlala. Okamžitě si sundal kabát a přikryl ji. " Vydrž, ještě chvilku" zašeptal a běžel pro pomoc za Leem.

Když se k ní oba vrátili, začali sbírat větve a sestavili pro Rosu lůžko. Pak ji opatrně zvedli a naložili ji i s jejími věcmi. Přikrili ji oběma jejich kabáty a každý chytil lehátko za jednu stranu. " Eliáš nebude zrovna nadšenej, že mu domů dotáhneme tudle chcíplinu." Zaprotestoval Leo.  "Nemůžeme ji tu nechat, však vidíš v jakém je stavu." Timo se na Rosu soucitně podíval a ujistil se, že Eliášův kabát zakryl pořádně. Když dorazí domů, bude se ho muset rychle zbavit, aby Rosu neprokoukli.

"Samozřejmě, pro pana Tima je nějaká divoženka důležitější, než pořádnej oběd. " Rejpnul si do něj.  "Nech toho a radši přidej, nevypadá to s ní bůhvíjak dobře." A měl pravdu. Rosa zrovna prožívala neskutečná muka. V hlavě se jí odehrává samotné peklo nočních můr.