Katarze

22.

Nina
Šest hodin ráno a já už jsem na cestě,jsem blázen a netydím se za to.

Po hodině jízdy jsem konečně dorazila na místo. Jakmile jsem otevřela branku,psy začali zuřivě štěkat. Proběhla ke mě menší postarší žena a hned vykulila oči. "Do-do-dobrý den" vysoukala ze sebe. "Dobrý den,chtěla bych si adoptovat pejska a nebo kočku,mohu se na ně podívad?"
"Jistě"usmála se a vedla mě ke kotcům. Jeden pes hezčí než druhý. Poté jsme šly se podívat na kočky a tam mi padlo do oka kotě britské modré kočky.

Po adopci koťete jsem byla nucena se rychlé vrátit do Prahy. Mezitím kotě spokojeně vrnělo v přenosce. Během cesty už jsem pro ni vymyslela i jméno. Buffy.

Na nátečení mi bylo smutno po Petrovi. Rychle jsme splnila své povinnosti a už jsem jela do nemocnice.

Petr spal,když jsem přišla. A tak jsem si přišoupla židli a pozorovala ho. "Chybíš mi" zašeptala jsem a políbila ho na čelo. Smutně jsem tam seděla dokud nepřišel doktor a nevihnal mě.

Buffy mě přivítala radostným mňoukáním. Usmála jsem se a pohladila ji po hlavě. Zítra by měli Petra pustit. Svět bude zas o něco hezčí. Rychle jsem se převlékla do společenských šatů a čekala na limuzínu,co pro mě nechala Lucy poslat.

Jen co jsem vytupila z auta,už mě zasypávala hromada otázek. Oslepovala mě záře blesků,proto jsem rychle zašla do budovi,ale ani tam jsem neměla pokoj. "Nino,jak je Petrovi? Až ho propustí,buďte planovat společnou budoucnost?" ptali se pořád dokola,dokud je nezahnala ochranka. "Tak a jsem nakrmit hyeny" pošeptala mi Lucy a otevřela dveře do obrovského sálu.