Katarze

35.

Nina
Ležala jsem v cizým pokoji. Vůbec jsem si nepamatovala jak jsem se sem vlastně dostala a hlava mě příšerně bolela. Já mám kocovinu? Unaveně jsem zabořila hlavu zpět do polštářů. Moment,já jsem nahá?! Napadlo mě najednou.

Cvakla klika a mojí samotu narušil Petr. Teprve až teď mi vše došlo. Já jsem s Petrem spala. "Dobré ráno" usmíval se. "Dobré"zamumlala jsem. "Jak ti je?" zeptal se trochu ustaraně. "Mizerně" zašeptala jsem a spěšně dodala:"ale ničeho nelituji" čímž Petrův starostlivý výraz zmizel.

Zavřela jsem oči,cítila jsem jak se vedle mě prohnula matrace. Využila jsem příležitosti a přitulila se k němu. "Petře....já nevím zda to zvládnu" nakousla jsem a čekala na jeho reakci. Vyděšeně se na mě otočil. "Co?"
"Skrývat náš vztah. Chápu,že takhke budeme mít větší klid,ale pokaždé když mám o nás lhát,mám takový divný pocit."

Uběhla minuta avšak Petr stále mlčel. Dostávala jsem strach z toho,co vlastně řekne. "Cháputo, i já si tím procházím" vydechnl nakonec.
Smutně jsme leželi k sobě schoulení. A ani nevím jak,jsem upadla do hlubokého spánku.

Vzbudilo mě nepříjemné šimrání na tváři. Nerudně jsem se po narušiteli ohnala. Ozvalo se zachetání. "Bavíš se dobře?" zavrčela jsem. "Ani nevíš jak" promluvil. U Petra ráno,po opici v bytě a u něj v posteli. Co víc si přát?

*Lidičky,už tu mám 100 voze :O moc vám děkuji ^^. Dlouho jsem vymýšlela jak vám poděkovat,ale nic mě nanapadlo :( Snad vám postačí můj infarkt :D*