Katarze

24.

Petr
Nina mi spokojeně oddychovala na rameni. Řekl bych,že moc toho nenaspala,když jsem byl mimo. Ikdyž to trochu bolelo,nechtěl jsem tento kouzelný okamžik nijak narušovat.

Něco se mi otřelo o nohu,málem jsem nadskočil leknutím. Sáhl jsem po tom neznámém narušiteli a už se mi na ruce houpalo kotě. Usmál jsem se a položil jej zpět. Roztomile zamňoukala a Nina sebou zvrtěla. "Buffy?" zamumlala a protřela si oči,pak se na mě omluvně podívala. "Já usla?"
"Jo a byla si děsně roztomilá" doplaval jsem se a sledoval jak se Nina červená. Neubránil jsem se zasmání a o chviličku později jsme se smáli oba.

Zavrněl mi mobil v kapse. "To je Pavel" odpověděl jsem na Ninino tázavě pozvednutý obočí.

Museli jsme se rozloučit,protože jsme oba měli ještě práci. Nina mě naposledy políbila a pak mi zamával na roloučenou. Pavel se přitrouble usmíval a mě to dohánělo k šílenctví. "Moc dlouho se vám to nepovede tajit"
"Já vím,ale dokud to jde,tak bych to tak nechal" povzdychl jsem si.