Katarze

17.

Nina
Po rozhovoru jsem se cítila hrozně. Snad se Petr nedíval. Unavené jsem se odlíčila a sedla si před televizi. Obrazovka se rozsvítila. Leknutím jsem si zakryla ústa. Petr!

Křitili nové album. Lukáš se tvářil spokojeně,ale na Petrovi byl poznat jeho falešný úsměv. Smutně jsem ho sledovala. Tohle je všechno kvůli mě.

Petr
Po oficiálním křtu jsme ještě chvíli slavili,ale nakonec nastal čas jít domů.
Šel jsem pěšky,abych si mohl vychutnat svou samotu. Procházel jsem zrovna přes jednu tichou uličku,když v tom mě někdo strčil k zemi. "Nazdárek Petře,pamatuješ si mě?!" zasyčel mi Ian do ucha. Otičil si mě obličejem k sobě a vrazil mi pěstí. Snažil jsem se bránit a jednu mu taky vrazil.

Vyplivl jsem krev a snažil se nadechnout. V tom přiběhli další dva mu6u a začali do mě kopat. Zakryl jsem si hlavu,ale marně. Ten jeden vzal nůž a zabodl mi ho do břicha. Vyjekl jsem. "Hele to v plánu nebylo!" okřikl je Ian. "Sklapni a nech nás dělat naší práci." zavrčeli. Ztrácel jsem vědomí,pak mě nechali. Ležel jsem tam v kalužce vlastní krve. Oči se mi pomalu klíži. Pohltila mě tma,ve které necítím bolest. Jsem mrtvý?