Katarze

27.

Nina
Zamžourala jsem do oslňující záře slunce. Chtěla jsem vstát,ale čí si ruka mi v tom zabránila. Nechápavě jsem se podívala na neznámého vetřelce vedle mě. Chvíli mi trvalo,než jsem rozeznala Petrovi rysy. Byl tak sladký.
Pomalu jsem jsem jej políbila na čelo a pokračovala až k jeho nosu.

Jeho ústa se pomalu roztáhla v úsměvu. "To je příjemné probuzení" zavrněl. "Taky si myslím" zasmála jsem se. Nenápadně jsem se k němu přitulila. "Netušila jsem,že tu zustaneš" pípla jsem tiše.

"Neměl jsem na výběr. To volné místo na mě přímo křičelo,abych si na něj lehl" pokrčil rádoby rameny.

Jeho nevinný výraz byl neodolatelný. Nedokáži si představit život,aniž bych ho vídala. Leželi jsme k sobě přitulení,dokud mi nezavibroval telefon. "Sakra-rozhovor-já zapoměla!" vykřikla jsem a už se hrabala z postele. Petr na mě jen nechápavě koukal.

"Vždyť dneska máme dělat rozhovor pro nějaký časopis" plácl se do čela a už se hnal do koupelny. To zase bude den. Rychlostí blesku jsem se namalovala a převlékla do něčeho slušného. "Už jsi?" houkla jsem na něj. "Jo!" přiběhl ke mě a už jsme se hnali do auta. Ani jsme ještě nezavřeli dveře,Dukla jsem na plyn a gumy na protest zapískaly. Petr mě chytil za ruku. Projela mnou vlna vzrušení. Navždy!