Katarze

41.

Nina
Nejraději bych šla skočit z mostu. Proč prostě nemůžeme mít aspoň trochu soukromí? "Zůstaneš tu dneska přes noc?" zakňourala jsem a udělala na něj psí oči. "Ani nevíš jak rád" usmál se. Konečně! Ten jeho úsměv mi děsně chyběl. "Dáš si něco?" vyskočila jsem radostně na nohy. Šibalsky se usmál:"tebe" a skočil po mně. Zavýskla jsem a rozběhla se ke mně do ložnice.

Svalili jsme se smíchem na postel. Vášnivě jsme se políbil. "Dnešek si užijeme" mrkl na mě. Rozjařeně jsem ho přispedlila k posteli a tvrdě ho políbila. Naše jazyky se proplétali a tvrdě na sebe naráželi. Zavřela jsem oči na naprosto jsem se mu oddala.

Cítila jsem,jak mi stahuje tryčko. Rukou jsem ho zardžela:"ne!".
Petr chápavě pokrýval hlavou a začal mě hladit po vlasech. Pevně jsem ho objala,vnímala jsem jeho dech a pravidelné údery jeho srdce. "Miluji tě nadvše" zašeptala jsem. "Ale já tebe víc" usmál se a pohladil mě po tváři. Vychutnávali jsme si společnou těsnou blízkost. Když v tom zazvonil zvonek.

Nechápavě jsem se zvedla a podívala se do kukátka. Na chodbě stálo asi milion novinářů a flotily snad i dveře. Začala jsem zrychleně dýchat. Petr mě vzal kolem ramen a sam se podíval. Jeho dokonalé rty se zkroutily v úšklebek. "Dělej jakože tu nejsme" zašeptal a namířil si to zpět do ložnice.