Katarze

47.

Petr
Nedokázal jsem přestat zpívat. Představa,jak zpívám vlastnímu dítěti byla prostě dokonalá. Sem tam jsem vzhled na Ninu,padala jí hlava. Ani se jí nedivím. Pomalu jsem doložil ukulele a políbil ji do vlasů.

Nina
Prudce jsem sebou trhla. Co to sakra je? "Petře?"zašeptala jsem. Ozvalo se pouze zamumlání na odpověď. "Petře,asi mi praskal voda!" skusila jsem to znova. "cože?!" vyskočil najednou. Popadl mě za ruku a už mě rval do županu. "Rychle rychle" popoháněl mě.

Petr si to hnal ulicemi až k nemocnici. "Co potřebujete mládeži?" zachraptěla recepční. "Praskla ji voda" vysypal ze sebe rychle Petr. "Hned zavolám doktora" zvedla telefon.

Vše se seběhlo tak rychle,že jsem nestačila vše zaznamenat. Najednou už jsem ležela na sále. Najednou se ve mě něco bolestivě ponulo. Vykřikla jsem a pevně sevřela Petrovu ruku. Nevěděla jsem zda se smát a nebo plakat,když jsem viděla Petrův zelený obličej. Opět ta ukrutná bolest,křečovitě jsem Petrovi zmáčkla ruku.

Petr
Nina vykřikla a sevřela mi ruku. Sklopil jsem zrak k zemi. Bylo mi jo hrozně líto. "Ztlačte" zavelel doktor. Nina vydala tichý stén,ale poslechla. Opět bolestivý stěn,který mi tak drásal srdce.

*Ahoj tak tady je další část. Dala mi dost zabrat,ale nakonec je na světě :) Mimochodem bych ji chtěla věnovat I_love_horse_ za podporu. Děkuju ti moc,protože nebýt tebe tak bych asi nepokračovala. :)
Samozřejmě je tu více holek,kterým jednou jednu kapitolu věnuji :) Doufám že se vám líbilo a další díl vyjde možná ještě dnes. :)