Katarze

36.

Petr
Nina stále pravidelně oddychovala vedle mne. Takový harmonický okamžik. V tom bouchly dveře. "Petře?" uslyšel jsem Pavlův hlas a najednou byla jeho hlava ve dveřích. Překvapením vykulil oči a pomalu couval zpět:"nenechte se rušit". Nejspíše šel do svého pokoje,protože si nevině pískal.

"Nino?" zašeptal jsem a polechtal ji na tváři. Jen se po mě nerudně ohnala a spala dál. Avšak nedal jsem se tak snah a opět ji polechtal. "Bavíš se dobře?" zavrčela. "Ani nevíš jak" zasmál jsem se a ona se ke mě přitulila. "Ehm Nino,je tu Pavel" skusil jsem to znova. "Cože?!" otevřela bleskově oči.

"A to jsi to nemohl říct dřív?!" osopila se. "Snažil jsem se" zvedl jsem ruce do vzduchu. Nina se vyhrabala z postele a začala se oblýkat. "Kdy přišel?"
"Před chvílí"
"Aha a co on na to?"
"Nic,šel k sobě do pokoje" pousmál jsem nad vzpomínkou na Pavlovým překvapeným obličejem.

Nina už byla oblečená a chtěla odejít. "Ty už chceš jít?"
"No ráda bych,proč?"
"A to si nedáš kafe?". Nina si odfoukla pramen vlasů z obličejem "koneckonců,byl to Pavel a ten snad neviděl nic co by neměl ne?" zasmála se. Spolu jsme šly do kuchyně,kde už Pavel chystal něco k zakousnutí. "Ty mi čteš myšlenky" zasmál jsem se a sebral mu vafly.

"Hele!" založil si ruce v bok "to je moje!". Pobaveně jsem podal vafly Nině:"teď už ne". Nina jen pokrčila rameny a s chutí se do ní zakousla. "Mňam" zahuhlala a Pavel se usmál:"hlavně že ti chutná".

"Jal to že jsi doma tak brzy?" zeptal jsem se jen tak namátko zvědavě,ale neměl jsem to dělat.

*co myslíte že se stalo? Pište do komentářů :)