Katarze

32.

Nina
Snažila jsem se Petra nenápadně povzbudit. Všiml si mě a tajnustkářsky se usmál. Režisér zvedl palec ve znamení souhlasu.

Sevřela jsem čelist. Jak si Kateřina může dovolit si kolem něj se motat?! "Ahoj,nezajdem na kafe?" vytrhl mě Petrův hlas z představ,jak zabít Kateřinu. "Já? Co třeba vzít Kateřinu?" odfrkla jsem si. "Ty snad žárlíš?" zasmál se potichu. "Ne!" vykřikla jsem a tím nás přitáhla nechtěnou pozornost.

"Přiznej si to,žárlíš" zašeptal.
"Na tu přeplastikovanou nánu? Nebuď lama" zavrtěla jsem znechuceně hlavou. "Beru to jako potvrzení" blýskl úsměvem. Dopáleně jsem si založila ruce v bok. "Jen tě škádlím" zašeptal a odešel.

V autě jsem opět upadla do své melachonie. Proč je to tak těžké? bouchla jsem rozzlobeně do volantu.

Místo domova jsem zamířila na charitativní akci.

Petr
Bylo docela komické a roztomilé sledovat Ninu jak žárlí. Musel jsem se nad tou vzpomínkou pousmát. Měl jsem namířeno do nemocnice na vytáhnutí stehů.

Konečně jsem přišel na řadu. Vešel jsem do ordinace, sundal si tryčko a lehl si na lehátko. Doktorka stehy prohlédla. "Léčba proběhla tak jak měla. Stehy můžou ven".

Strachy jsem zezelenal,když sestřička vytáhla obrovskou pinzetu. "Nebojte,nic neucítíte" zasmála a začervenala se. Nadechnul jsem se a chtěl něco říct,ale sestřička mě přerušila:"a je to"

Nechápavě jsem vykulil oči. "Hlavně si jizvu mažte,ať se pěkně zatáhne" dopuručila mi doktorka a už jsem se klidil ven.

Znuděně jsem poklepaval nehty o stůl.

Já: ahoj,neruším?

Nina: Ahoj,ne vůbec ne :) co potřebuješ?

Já: Nudím se,nehceš někam zajít?

Nina:mmm to zní zajímavě. A kam?

Já: Do Musik baru?

Nina:Dobře. V kolik a kde?

Já: V osm tě vyzvednu. :*

Nina: OK,budu se těšit :* :)

Natěšeně jsem se začal zkulturňovat.