Katarze

23.

Petr
Dneska mě mají propustit,konečně. Hned zajdu za Ninou. Strašně rád ji zase obejmu. Rána po noži mě pořád bolela,ale to na tom nic nemění.

Pavel pro mě přijel a chtěl mě odvezt domů,ale já mu tvrdě odporoval s tím,že chci nejprve za Ninou. Pavel si jen povzdechl:"A kde bydlí?"

Horlivě jsem mu nadiktoval adresu a on dupl na plyn.

Stál jsem dveřma Ninyního bytu. Bude ráda,když mě tu uvidí? Letělo mi hlavou,ale neovládl jsem se zaklepal. Chvíli se nic nedělo. Pak se najednou rozletěli dveře a v nich stála překvapená Nina. "Ahoj" pozdravil jsem s úsměvem "neruším?".

Neodpovídala. A pak se skácela k zemi a začala plakat. Pomaličku jsem se k ní i přes bolest sklonil, zvedl ji na nohy a políbil ji. "Milují tě" zašeptala mezi polibky,pohladila mě po břiše a já sykl bolestí. Starostlivě se na mě zahleděla, vtáhla mě dovnitř a zabouchla za náma. Rychle jsem napsal Pavlovi SMSku aby na mě nečekal.

"Ty ani nevíš jak moc jsi mi chyběl!" vykřikla a pevně mě objala. Opět jsem zkřivil obličej v bolesti. Avšak nic jsem neřekl a dál si vychutnával jablečnou vůni jejích vlasů. "Co se vlastně stalo?" řekla a posadila si mě na gauč a hned se ke mě přitulila. Nadechl jsem se a vše ji převyprávěl.

Když jsem skončil,nastalo ticho, v kterém jsme si vychutnávali společnou blýzkost. "A co dál?" prolomila jej Nina. "Nevím" vzdychl jsem. Ve skutečnosti to bylo prosté. Skrývat svůj vztah,dokud to půjde.