Katarze

49.

Petr
"Pan Lexa?" uslyšel jsem za sebou hrubý hlas. S obtížemi jsem zvedl hlavu se svých dlaní:"ano,co potřebujete?"

"Chtěl bych vám zdělit,že vaše přítelkyně je vpořádku,ale zatím ji ponecháváme v umělém spánku. Musíme provést ještě několik vyšetření než ji budeme moci probudit. Avšak stále tu je ryziko..."
"Jaké?" prskl jsem.

"Je tu stále ryziko selhání a smrti" sklopil zrak lékař. Nejraději bych se na něj vrhl a jednu mu vrazil. "Můžu mít prosím prosbu?".
"Jakou?"
"Utajujte vše před mediama."
"Dobře,chcete se podívat na Alexandru?"
"Jistě,mohu se pak podívat i na mou přítelkyni?"
"Nemám s tím problém" usmál se. Ponalu se dal do pohybu. Chvíli mi trvalo než mi došlo,že mám jít za ním.

Alexandra spokojeně oddychovala. Onemněl jsem nad tou roztomilostí a nevinností. "Je nádherná" vydechl jsem "jako její matka". Zachytil jsem náznak pohybu její ručičkou. Mohl bych se na ni dívat hodiny a hodiny a stále bych neměl dost. Mám tu nejhezčí dceru pod sluncem. "Kéžby tě teď viděla maminka" pošeptal jsem si spíš pro sebe.

Doktor se na mne tázavě ototčil:"už budete muset jít za však partnerkou"
"Dobře" ototčil jsem se a věnoval Alexandře poslední pohled a pak už jsem následoval doktora k Nině.

*Dobré ráno všem :) tak jaké bylo vysvědčení? Já si ještě vydobila vyznamenání :3. Snad vás tahle část bavila a už začklínám dělat na další :)*