Katarze

7.

Nina
Sluníčko mě polechtalo na tváři. Koukla jsem na budík:7:00. Pomalu jsem se zvedla. Dneska se opět uvidím s Petrem. Strašně se těším. Zazvonil mi mobil: Ian

Jen jsem znechceně zavrtěla hlavou a típla mu to.
Za dvě hodinky už jsem seděla v autě a mířila na místo natáčení.

Petr
Semafor konečně blikl zelenou a já dupl na plyn. Už teď jedu pozdě. Nervozně jsem klepal prsty do volantu.

Všiml jsem Ninyních ubrečených očí. Pomalu jsem se k ní přikradl. Stále si mě nevšímala. "Děje se něco?" vybafl jsem najednou. Poplašeně vzhlédla:"ty jsi ještě nečetl noviny?"
"Ale jo četl,proč?"
"Kvůli takovým nemyslům co tam ty hyeny napsali,mi hrozý rozchod a další nežádoucí pozornost."
Vzmohl jsem se jen na puohé: "Aha",ale pak jsem ji lehce objal. Přistiskla se na mě a já zažil nezkonalý pocit štěstí. Pak se ale najednou ode mne odtrhla. "Tohle bychom neměli" řekla vážným tonem.

"Já vím" zesmutněl jsem. Nině zacukali kouktky úst. "Řekla jsem že bychom to něměli dělat,ale ne že nemužem" a už se ke mě tiskla ještě pevněji. Musel jsem zasmát nad tím,jak mazaná je.

Večer jsme strávili spolu. Vyměnili jsme si čísla a pak se rozločili. Docela mě vytáčilo,že musí bydlet u své kamarádky,ale ke mě se mi ji nechtělo vodit už jen kvůli Pavlovi ne. Smutbé jsem sledoval její dokonalé záda a pomalu pohledem zabloudil ještě níž. Tak teď už v tom jsem až po uši.