Katarze

2.

Petr
Zníčeně jsem padl do postele. Dneska bylo až moc. Během dvou minut jsem usnul.

Vzbudil jsem se v šest ráno. Protřel jsem si oči. Potichoučku,abych nevzbudil Pavla, jsem si udělal snídani.

Maskérka na mě napatlala make-up a už jsem byl hnám na placu. Konečně jsem ji uviděl naživo. Byla úchvatná. Hnědé vlasy jí splývali po prsa. Ona sama si mě měřila oříškovýma očima. Než jsem se vzpamatoval,už stála u mě. "Ahoj" pozdravila a usmála. "Ahoj" pozdravil jsme skoprněle.

Po natáčení
"Ehm Nino? Nechtěla by sis někdy zajít na kafe?" zeptal jsem se nesměle. "Jistě ráda,promiň já už budu muset jít. Tak zase zítra" a odešla. Sledoval jsem ji pohledem,dokud nezmizela ve svém autě a neodjela. Ani nevím proč,ale najednou jsem se cítil osaměle.

Nina
Zrychlené jsem dýchala. Byl okouzlující. Sakra Nino! Vždyť máš přítele! Nadával jsem si v duchu,ale nabítka zajít na kafe mě strašně lákala. Zparkovala jsem auto a vyšla po schodech do svého bytu.

Byt byl tichý,nikdo nebyl doma,což mi vyhovovalo. Rychle jsem utíkala do sprchy. V hlavě mám zmatek. Co vlastně chci? Petr je úžasný a strašně mě přitahuje,ale co Ian? A navíc,kdyby se o tomhle dozvěděl bulvár,nechi ani pomyslet co by z toho zas bylo. Voda mi pomalu smáčela tělo. Musím Petra pustit z hlavy.