Katarze

14.

Petr
Stále jsem se díval Nině do očí. Chápu že se chce trochu vzpamatovat,ale proč mě teda tehdy líbala? Nina uhnula pohledem a já pro jistotu udělal to samé. "Chápu to Nino a nehci na tebe nijak tlačit. Ale prostě,no to jedno. Spokojím se i s tím kamarádstvím" slyšel jsem vlastní hlas říkat. Pak jsem udělal čelem vzad a mířil si to zpět do auta. "Petře...." zšeptala Nina,ale já se neotočil až jsem se ocitl na chodbě.

Nina
Sledovala jsem Petrova vzdalující se záda. Bouchly dveře. Nohy se mi podlomily a já se dala do breku. Co vlastně chci? Slzy mi tekly v obrovských vodopádech. Nakomec jsem stočená do klubíčka ležela a přemýšlela,dokud mě nevirušila Lucy:"Nino tak zítra to odpad...Panebože co to tady vyvádíš?" zděsila se. Jen jsem si ji prohlédla skrz řasy a jen něci zamumlala v odpověď.

Petr
Ani nevím,kam jsem vlastně jel,ale nakonec jsem zastavila vystoupil. Potřebuju být sám a vše si v hlavě urovnat. Zachoval jsem se k Nině horzně. Rychle jsem sek dokud jsem se neocitl u nějaké lavičky s výhledem na Prahu. Smutně jsem si na ni sedl a složil halvu do dlaní. Budu brečet? Ne! Nejsem malý!

Ikdyž jsem se snažio sebevíc,slzy stejně přišli. Popuzeně jsem si je utřel. Chtěl jsem se Nině za tu scénu omluvit,ale stále jsem se neodvažoval jí zavolat. Mám a nebo nemám?

*Ahojky,tak co? Má Petr Nině zavolat? Vote=Ano
Comm=Ne*