Katarze

21.

Nina
Nechtěla jsem ho tam nechat samotného,ale musela jsem. Seděla jsem a nervozně poklepavala na palubní desku.

Doma jsem si udělala kafr a sedla si k televizi. Petr Lexa, známý zpěvák kapely Slza,byl dnes nalezen pobodaný v jedné zapadlé uličce. Byl ihned převezen do Pražského Motolu. Lékaři nás však k němu nechtějí pustit. Byli jsme však informováni o přítomnosti Niny Dobrev,která však už nemocnicy opustila...znechuceně jsem přepla na další kanál. Dokumentární cyklus o divokých koních mě docela uklidnil. Hlavou mi však běžela jediná otázka, udělá Ian ještě něco?

Z myšlenek mě vytrhla Lucy. "Nino,zítra opět máš jít natáčet a pak máš jít na autogramiádu.". Otráveně jsem něco zabručela v odpověď a dál se věnovala divokým koním. Nikam se mi nechtělo,když je Petr v nemocnici.

Petr se pomalu dotkl svýmy rty mých. Byla jsem jako v sedmém nebi. Pohladila jsem ho po tváři. Usmál se tím svým okouzlujícím úsměvem,za který bych vraždila. A on patří jenom mě! "Miluju tě" pošeptal mi do ucha a pak mě políbil na krk,ucítila jsem štiplavou bolest. On mi udělal cucflek! Pak mě pohladil po vlasech a odešel....

S pláčem jsem se probudila. Udělala jsem tehdy chybu. Hned jak se s n8m uvidím tak mu to řeknu. "Milují tě" zašeptala jsem v slzách. Abych aspoň na chvíli měla pocit jeho blízkosti,pustila jsem si celé album od slzy. Hned jak se ozval jeho hlas,jsem usla s pocitem,že sedím u mé postele a zpívá jenom mě.

Už potřetí jsem se za tuto noc probudila. Půlnoc!? Skoušela jsem ještě usnout,ale nešlo to. Nažhavila jsem MacBook. Chtěla jsem sledovat nějaké nejnovější zprávy o Petrovi. (Ikdyž to budou nějaké nesmyslné žvásty.)

Petr Lexa v nemocnici! Spolubydlící Pavel prozradil důvod! Rychle jsem na odkaz klikla. Zděšením jsem si zakryla ústa. Ian ho nechal zmlátit a popodat!

Rozuřeně jsem zvedla telefon a vytočila jeho číslo. "Nazdar kotě" zvrněl falešně jeho hlas. "Jseš obuhý idiot,víš to?!" vykřikla jsem.

"Ale,čím jsem si to jako vysloužil?" mlask nespokojeně. "Ty nevíš?! Tak proč Petr leží v nemocnici?!" syčela jsem vytočeně. "Mohl si za to sám,neměl mne napadat!" prskl už také otráveně. V tom jako by mě porazilo auto. Jak si může dovolit takhle lhát?! "Poslouchej mě ty nagelovanej idiote,já tě udám na policii!" zařvala jsem a položila to.

Vynervovaně jsem si sedla zpět k MacBooko,ale všude už psali to samé,ale dál jsem bezmyšlenkovitě brouzdala po netu. "Tak dost!" vyjela jsem ze zpráv a rozhodla se pořídit si psa a zároveň rozjet charitu pro útulky. Sice bylo už pozdě v noci,ale přesto jsem začala prohledávat internetové stránky útulků.

Asi po hodině jsem našla adresu na útulek,který byl v malé vesničce,avšak byl už plný. Hned ráno se tam vypravím. Štěstí,že se natáčí až odpoledne. S tím jsem si šla lehnout a konečně spokojeně usnula.

#Ahojky,tak tahle kapitola je o něco delší,ale snad se vám líbila a dočetli jste ji až do konce :) samozřejmě vote a Com potěší :*#