Katarze

51.

Petr
"Krásnou neteř to mám" rozplíval se Pavel. "To teda" objevil se vedla nás najednou Lukáš. Překvapeně jsem zamrkal. "Dobrá práce" hvízdl nad Alex a poplácal mě po rameni. Začal jsem se čerevenat.

"Jak je Nině?" zeptali se oba naráz ustaraně. Smutně jsem sklopil zrak;"je v umělém spánku. Budou na ní dělat ještě nějaké vyšetření,ale neví jistě zda se ještě probudí.". Jak Lukáš,tak Pavel mě objali. "Pánové,už byste měli jít" vyhodila nás sestřička.

"Kdy Alex propustí?" zeptal se Lukáš
"Nejspíše pozítří" pokrčil jsem rameny. Seděli jsme vsích i tři v čekárně. "Měl bys jet domů" prolomil ticho Pavel. "Ne! Zustanu tady s Ninou a Alex!"
"Petře,Nina to zvládne a Alexandra taky. Pojď" chytil mě za paži Lukáš a táhl mě pryč. "Lukáši neblbní" zavrčel jsem avšak Lukáš na to nedbal a dotáhl mě až k sobě do auta.

"K tobě a nebo k Nině?"
" a není to jedno?" zavrčel jsem nastštvaně. "Takže k tobě. Tam to znám" snažil se o vtip a dupl na plyn. "Víš doufám dobře,že tohle si vypiješ?" zabručel jsem. "I s úrokama kámo" zasmál se.