Katarze

46.

Petr
Plynuly měsíce a pomalu se k nám blížil termín Ninyního porodu. Spolu jsme tajně nakupovali  vše potřebné. Ikdyž media už se o tom dezvěděla díky Ninynýmu bříšku. "A co třeba Maggie?" vyrthla mě z přemýšlení Nina. "To je hezké"
"To říkáš na každé jméno" svěsila ramena. "Protože se mi všechny líbí" usmál jsem se a políbil ji. Založila si ruce v bok:"to je možné,ale mi se potřebujeme rozhodnout a jít to nahlásit na matriku."

"Dobře,tak co třeba Alexandra?"
"To by šlo" usmála se "a co když to bude kluk?" kousla se do rtu. "Tak co třeba Filip?"
"Jako tvůj brácha?"
"A to vadí?"
"Ne mně ne" pozvedla kouktky úst opět. 

Nina
Vybírat jméno s Petrem bylo dosti obtížné. Ucítila jsem v sobě menší pohyb a už jsem schytala jeden kopanec. Zaskočeně jsem ucouvla. Petr ke mně hned přiskočil a usadil mě do křesla. "Sáhni si" zašeptala jsem, uchopila jsem jeho ruku a položila ji na své břicho.

Chvíli se nic nedělo,ale po chvíli jsem ucítila známou bolest. Zasmál  se a zadíval se mi do očí. "To je úžasný"
"Řekni mu něco" naváděla jsem ho. "Ehm dobře. Ahoj,to jsem já táta. Chceš zazpívat?". Překvapeně jsem se na něj podívala. Avšak on už v ruce držel ukulele a začal zpívat Want to want me. Jeho dokonalý hlas spolu s ukulele tvořili dokonalou harmonii. Bude skvělým otcem. Pomyslela jsem si.