Katarze

53.

Nina
Na Petrově tváři se rozlil ten blažený úsměv,který mi tolik chyběl. "Měli bychom zavolat doktora"
"Už se stalo" vešel dovnitř překvapený doktor. Všichni jsme se polekaně otočili. "Výborně slečno Dobrev,zítra bychom Vás mohli i s miminkem propustit" usmál se.

"Opravdu?" pozvedl obočí Petr. "Ano,protože jsme měli v plánu Vaší přítelkyni probudit. Všechna vyšetření dopadla dobře. Už vás nebudu rušit. Naschledanou" a odešel.

Petr
Štěstím jsem ani nemohl pořádně mluvit. Jakmile lékař odešel,přitáhl jsem si k Nině židli a usadil se. "Dneska už se mě nezbavíš" usmál jsem se na ni. "Mně to ale nevadí" políbila mě na čelo.

V noc mě vzbudilo zasténání. Ustaraně jsem pohlédl na Ninu,která se neklidně převalovala. Pohladil jsem ji po spoceném čele. Prudce sebou trhla a otevřela oči. "Alex! Je Alex v pořádku? Kde je?" plašila. "Klid zlato. Je v dobrých rukách" utěšoval jsem ji. Po chvilce nechápavého pohledu si opět lehla.

*Dobré ranko :) tahle kapitola je o něco kratší než obvykle :/ protože mi mozkovna vypověděla službu a když se nutím do psaní tak to pak takhle dopadá. Dneska už radši nic nevidám. Snad vám to nevadí :/*