Katarze

15.

Petr
Ruka se mi klepala,když vyťukával její číslo. Co jí mám říct? Chvíli se nic nedělo,ale po chvíli se ozval její hlas. Nebyl však tak zvonivý,jako obvykle,byl spíš dutý,jaký by brčela:"Halo?"
"Nino já,omlouvám se za tu scénu,ale já už nevím co si mám myslet."
"Já to chápu Petře,chyba není na tvé straně,ale na mé" popotáhla.

"Ty pláčeš?!" zdědil jsem se. "Ale mojí vinnou" slyšel jsem jak se snažila se usmát. Mlčel jsem. "Budu muset už jít,nedělej si o mě starosti. Papa".

Než jsem stihl cokoliv říct,típla to. Zkoprněle jsem zíral na černý displej. Nina se trápí jen kvůli mě. Jsem debil,co si ji nezaslouží. Zamýšleně jsem se vrátil zpět do auta.

Nina
Petrovi jsem to musela típnout. Chudák si myslí,že se trápím kvůli němu. Dala jsem se opět do breku jako malá holka. Proč já vždy vše zkazím?!

Moji samotu opět narušila Lucy. "Nino,mám zrušit ten rozhovor s televizí?" zeptala se úskostlivě. "Ne,hned jdu se sebou něco udělat" mrkla jsem na ni a šla se připravit.

Můj odraz v zrcadle nebyl zrovna dvakrát vábný,ale to make-up spravý.

*Promiňte za délku,ale další kapitola bude hodně dlouhá. :) Děkuji za přečtení a samozřejmě voze nebo Com potěší. :)*