Deadly races! 1. [H.S.]

-7-

''Amhf'' chytím se za hlavu, když se začínám probouzet do nového rána. Připadá mi jako kdyby mě do ní někdo mlátil. Rozlepit moje oči taky trvá docela dlouho, ale konečně si mi to podaří. Díky bohu jsou v místnosti zatažené žaluzie a tak nedostanu zásah prudkého světla do obličeje. Pomalu se začínám i pohybovat, ale jediné co zvládám, je otáčení hlavou a to ještě radši pomalu nebo mi upadne.

Když otočím hlavu na druhou stranu, tak si něčeho všimnu. Trvá mi to, než mi dojde, že je to nějaký vzkaz.

Příště už u toho tolik nekřič. I když mě se to líbilo. Tak zase někdy Jay. Harry xx

Kurva. Včerejšek. Harry. Vodka. Záchody. Chtěl mě píchat. Ježiši, on mě chtěl píchat! A teď tady leží vedle mě vzkaz od něj. Křičela jsem a to znamená, že se mnou spal. No tak to je teda pěkně v háji. Proč si sakra nepamatuju, jak jsem jsem se dostala domu?

''Vstávej'' strčí do mého pokoje najednou hlavu Jarred.

''Ne'' odpovím mu a rychle schovávám vzkaz od Harryho.

''Už je snídaně'' směje se mi.

''Proč se směješ?'' nechápu.

''Máš kocovinu jako kráva'' směje se ještě víc.

''Zmizni ty blbečku'' vyprsknu na něj a kdybych byla víc v pohodě, tak bych po něm hodila i polštářem, ale to teď vážně nezvládnu.

''Pojď prostě na snídani'' protočí vysmátě Jarred očima a opouští můj pokoj. Po asi pěti minutách se vyhrabu z postele a zjišťuji, že na sobě vůbec nic nemám. Tak to je moc super, vážně fakt moc.

Oblíknu se do věcí na doma a jdu dolů do jídelny. Nemám hlad, ale chci Jarredovi dokázat, že až tak hroznou kocovinu nemám. Když si sednu na svoje místo vedle Jarreda, tak mu věnuji jeden ze svých úsměvů ála, jsem vítěz a ty mi polib prdel.

''Přijdou i ostatní'' oznámí mi a svůj telefon uklidí do kapsy.

''Soph?'' zeptám se ho, protože mi nějak nedochází, kdo jiný by ještě mohl přijít.

''Ta taky, ale ještě ty nový do party'' usměje se na mě a já zívnu nad tím jaká je to nuda.

''Dobré ráno Jay'' vstoupí do místnosti Sophie. Je krásná.

''Dobrý'' odpovím jí a snažím se na ní usmát, jak nejlépe to jde.

''Nevypadáš, že by jsi zrovna umírala na kocovinu, jak to popisoval Jarred'' sedne si naproti mě.

''Ježiš, ty mě teda pěkně drbeš'' zamračím se na Jarreda a čekám až mi něco odpoví, ale do místnosti začínají přicházet ostatní.

Moje brada padá k zemi, když jako poslední do místnosti vkročí potetovaný kluk, kterého už jsem v životě nechtěla potkat.

''To je Harry'' pošeptá mi do ucha Jarred a já protočím očima. Já už to dávno vím Jarrede.

''Hmm, super'' je jediné co řeknu. Sáhnu po housce a začnu si ji lámat na talíř. Sice nemám vůbec hlad, ale snažím se nějak zaměstnat, aby na mě nebylo poznat, že jsem naprosto vyvedená z míry.

"Jay tohle je Bill" ukazuje brácha na toho chlapa s tetováním, který málem vyhrál v závodech. Zvednu k němu svůj zrak a krátce se na něj usměju. Vedle něj sedí Harry a já si všímám, že mají stejné oči. Kurva ty oči.

"A tohle je Josh" ukáže na druhou stranu stolu Jarred.

"Ahoj" protočím očima nad tím, jak trapné tohle je.