Deadly races! 1. [H.S.]

-15-

Nervozita v mém autě je tak velká, že bych si na ni mohla sáhnout.

S Harrym jsme se domluvili na jednom pitomém odstartování. Tedy spíš mě ta blbost napadla. Na našich telefonech jsme si nastavili oba časovač na pět minut. Telefon jsme museli hned zamknout a položit vedle sebe na sedačku spolujezdce. Blbost. Ale geniální. No spíš ne...

Pět minut je teď jako pět hodin. Myslím si, že mi za tu dobu dokonce povyrostly i vlasy. Vážně to trvá jako věčnost.

Moje ruce svírají volant a já jsem připravená dupnout na plyn, až začne zvonit telefon.

Podívám se ještě na Harryho, který se na mě usmívá a vypadá naprosto v klidu. Něco mi říká a já se snažím rozluštit co. Netrvá mi to dlouho než poznám, že říká opíchám tě. Ukážu mu prostředníček a protočím u toho očima.

Na telefonu se spustí odporná melodie a já jako kdybych dostala elektrický šok, dupnu na plyn. Udělala jsem to moc zběsile a tak se auto trochu zbláznilo. Ale rychle jsem ho dostala pod svou kontrolu a mohla se soustředit na závod. Díky menší chybě, kterou jsem udělala jsem teď druhá. Adrenalin proudí v mém těle a já se snažím Harryho předjet. Chlapeček je ale vyčůraný a nechce mě před sebe pustit. Neustále přede mnou kličku a já tak nemám vůbec možnost, jak se před něj dostat.

"Hajzle" zakřičela jsem na něj. Spíš se jen potřebuji vyřvat. A v tom mě něco napadlo.

"Čum ty nadrženče" řekla jsem si sama pro sebe. Najela jsem k levé krajnici a Harry automaticky také. Nejspíš asi netuší, že auto které právě řídím je přizpůsobené i na jiný povrch než je silnice. Dupla jsem na plyn a sjela doprava z tratě. Drtila jsem svoje auto jak nejvíce to šlo a u toho jsem se modlila, abych v poli netrefila kámen. Všechno skvěle vychází, ale Harry se nechce vzdát své první pozice. Stále se drží vedle mě a tak se nemůžu vrátit zpátky na silnici. Cíl už se blíží a já mám ještě větší chuť vyhrát. Rozhodně ho nenechám vyhrát.

"No tak zlato, prosím" prosím auto, aby to zvládlo a ještě víc jsem přidala. Teď už jsem jela na maximum. Pokud něco poseru, tak je všechno v háji. Auto, já a i ta podělaná sázka. Proč jsem do toho sakra šla? Vždyť je to tak dětinský!

Trhla jsem volantem doleva, abych se dostala zpět na silnici. Prosím ať se stane zázrak. Zbývá už jen malý kousek. Jestli vyhraje ta dutá hlava, tak se jdu zakopat.

''Kurva'' praštila jsem do volantu, když jsem projela pomyslnou cílovou čárou. Vystoupila jsem ze svého auta a nasadila ten největší úsměv.

''Jsi v hajzlu'' ukazovala jsem na Harryho.

''Jak si to? To přece?'' koktal.

''Já nikdy neprohrávám Harry. Ani teď a ani nikdy příště'' začala jsem se smát. Možná se směji, protože mi z toho natvrdo přeskočilo.

''Jela si po podělaným poli a pak si se najednou dostala přede mně. Jak to?'' neustále Harry chodil z nějakého místa zase na jiné.

''To musíš umět'' mrkla jsem na něj. Ve skutečnosti to bylo jenom štěstí, že auto ještě dokázalo zrychlit. A zázrakem bylo, že jsem se dostala zpět na silnici a ještě ke všemu před Harryho. Mám takový pocit, že on nebude v ježdění tak špatný, jak jsem si myslela.

''Takže Harry, co to znamená?'' začala jsem ho provokovat.

''Že tě opiju a pak opíchám?'' zvedl na mě jedno obočí.

''Možná opiješ, ale nikdy neopícháš'' poslala jsem mu vzdušnou pusu a on najednou zrudl.

''To není možný. Ty jsi prostě nějak podváděla'' choval se doslova jako malé dítě.