Deadly races! 1. [H.S.]

-32-

*Harry*

Přemluvit Jay, aby u mě zůstala spát, bylo docela složité, ale nakonec povolila. Usnul jsem hned, jakmile jsem si k ní lehl.

Můj močák hlásí pohotovost asi po hodině mého spánku a tak jsem nucen se probudit. Její hlava je položená na mé hrudi a objímá mě rukama. Je to tak roztomilé a já od ní nechci odejít ani na záchod. Ale pokud si na ten záchod nedojdu, tak se tady pochčiju a to by se asi Jay nelíbilo.

Pomalu jsem ze sebe zvedal její ruce a ona se najednou sama od sebe otočila. Neprobudila se, díky bohu.

Došel jsem si na záchod a cítil jsem velikou úlevu. Zase jsem se vracel do postele.

''Ano Harry'' zamumlala a já jsem se lekl. Takže jsem jí probudil.

''Co ano?'' přešel jsem k posteli a lehl jsem si do ní. Její oči byly zavřené a ani mi už neodpověděla. Že by spala? Moje pozornost se zase přemístila na ní, když slaboulince vzdychla. Co se jí to kurva jako zdá?

"Chci tě" její rty opustily tyto slova a já jsem se na ní překvapeně podíval. Mluví ze spánku a říká to, co bych od ní chtěl slyšet. Jenže mě to zároveň děsí. Ta holka je náladová a sakra dost pěkná. Chtěl bych, aby mi patřila. Chtěl bych, aby byla jen a jen moje. Nechci, aby na ní hrabal někdo jiný. Nemyslím si, že bych ji miloval, ale spíše mám takový pocit, že chci, aby poslouchala jen mě. 

Ještě chvilku jsem ji pozoroval, než jsem si lehl a objal ji. Stejně ji jednou dostanu.

♦♦♦

Válím se buď v posteli a nebo kouřím. Neprovozuji žádnou aktivitu, protože mě ani nic nebaví. 

Nedá se říct, že bych se nudil. Jen prostě nemám sílu něco dělat a ani se mi nechce. 

''Do prdele'' vstal jsem rychle z postele a vyrazil jsem ke dveřím. Mám jednoho člověka pod kůží, tak hluboko až mě to sere.

Jdu chodbou jen kousek a hned stojím u jejích dveří. Neobtěžuji se s nějakým ťukáním a rovnou jdu dovnitř. Jenže pokoj je prázdný. Vlastně skoro celý dům je prázdný. Můj otec je teď někde v hajzlu a s ním i ten druhý. Paula tady poslední dobou moc nevidím, ale radši se nebudu ptát, kde je. A Jarred odjel. Asi jela i Jay. Takže super. Mám tenhle barák jen pro sebe, ale já si to díky ní nedokážu užít. Jindy bych si pustil písničky a chodil nahý. Ale nikdy nevíte, kdo sem přijde a nebo kdo tady ještě bydlí a já o něm ještě nevím. A hlavně se ani nedokážu nějak uvolnit.

Co to se mnou sakra udělala? Tohle už stačí. Nejsem nějaká buznička, abych se choval jak kretén a nevěděl, co si mám počít. 

Vzal jsem si telefon a klíče od auta a vyrazil jsem prostě ven. Nakonec jsem ale stejně jel na vyhlídku a tam jsem prostě jen stál a čuměl do neznáma. 

Vyndal jsem si telefon z kapsy a rychle jsem napsal zprávu.

Já: Přijeď na vyhlídku. Potřebuji s tebou něco důležitého probrat

Jay: Je to nutné?

Já: Jasně že je to nutné. Už jsem tady, tak laskavě dělej!

Jay: Nejsi můj šéf, tak mi LASKAVĚ nerozkazuj

Já: Mohla by jsi prosím, zvednout tu svou dokonalou prdelku a přemístit ji na vyhlídku? Děkuji Jay

Jay: To už je lepší. Za deset minut jsem tam

Já: OK

Tak ať hlavně dělá nebo tady kvůli ní akorát zestárnu.

*Jay*

''Co je tak důležitého, že jsi mě sem táhl?'' vystoupila jsem z auta a šla jsem za ním. 

''Potřebuju s tebou prostě mluvit'' prohrábl si vlasy a já najednou viděla nervozitu a ještě něco jiného v jeho obličeji. Pocit někde uvnitř mě začal strašit, že tohle nebude dobré. Takového Harryho jsem ještě neviděla a nevím, co bych od něj měla čekat. 

''Ty. Ty jsi neuvěřitelná. To všechno co se stalo od té doby, co jsem sem přijel. Je toho tolik a díky tomu jsi se mi dostala brutálně pod kůži. To tvoje odmítání a arogance je pro mě jako magnet. Líbí se mi to. Ale nechci, aby se tohle dělo. Chci mít svojí hlavu a nechci, abys jí neustále panovala ty. Myslel jsem si, že je to jen nějaký chvilkový stav. Ale omyl. Zhoršuje se to. Chci tě mít u sebe víc a víc. Dokonce jsem se kvůli tobě cítil i jednou blbě, když jsem píchal jednu z těch holek tady odsud. Měla oči jako ty a já si představoval, že zrovna spím s tebou. Nebo dnes v noci. Když jsem se k ránu probudil, tak si na mě ležela a pevně mě objímala. Líbilo se mi to a najednou jsem v tobě viděl něco jiného než u těch jiných holek. Nespím u holek. Nikdy jsem nespal s někým v posteli. Ale u tebe po tom toužím. Slyšíš v tom tu ubohost? Já totiž jo a mám jí plné zuby. Pokaždé když tě vidím, tak toužím po tom být jen s tebou. Nechci, aby jsi se bavila s jinými kluky. Chci tě ovládat, ale ty mi to nechceš dovolit. Chováš se odtažitě, ale tvoje tělo říká něco jiného než tvá ústa. A to mě mučí. Vím, že tě můžu mít. Ale ty mi to i přes tvoje pocity zakazuješ. Sakra tohle je praštěný. Skoro tady na tebe křičím a ty jen stojíš a koukáš. Ani nevím proč tady melu takovéhle hovadiny. Vždyť je to naprosto praštěný. Je mi jasné, že ty máš svojí hlavu a nehodláš přiznat to, že mě chceš. Chceš mě kurva. Ale víš co? Já už prostě nechci. Tohle se mi nikdy nestalo a tak mě to děsí. Jay sorry, ale tohle je blbost'' rozhodil nakonec rukama a odcházel směrem ode mě. Stojím jako přikovaná a snažím se vstřebat každé jeho slovo. Snažím se uklidnit svoje třesoucí se ruce a uvědomit si význam toho všeho, co mi právě řekl. 

''Radši tedy předtím utečeš?'' zakřičela jsem na něj ještě než došel k autu. Zastavil se v pohybu a otočil se na mě celým svým tělem. Jeho výraz byl naprosto vražedný. Nevím, co se mi honí hlavou, ale přijde mi nějaký divný. Tohle že je ten namyšlený kudrnáč se sebevědomím až někam do nebe? Ne. Tenhle kluk mi právě otevřel svoje srdce a jeho samotného to očividně vyděsilo.

''A víš že radši jo? Nehodlám se chovat jak nějaký ubožáček, co se z tebe sesype'' ukazoval na mě a na jeho obličeji se objevil trochu provokativní úsměv. 

''Nemusíš se ze mě sesypat Harry'' založila jsem si ruce na prsou.

''A je to tady zase. Začneme se hádat. Pak se zavřeš do svého pokoje a já za tebou dojdu a všechno bude fajn. Neustále dokola. Jako u idiotů. Tvrdíš, že mě nechceš, ale nechováš se tak. Včera, když jsi mě viděla se líbat s jinou, tak jsi utekla. Proč asi? Protože ke mě něco cítíš. Stále hodláš tvrdit, že mě nechceš a podobný sračky?'' křičel na mě. Stáli jsme od sebe dost velký kus a ani jeden jsme ten prostor nechtěli zmenšit. 

''Bože'' zaklonila jsem hlavu. Vyčerpává mě tohle hádání. 

''Jak jinak. Radši na tohle všechno zapomeneme'' zasmál se a než jsem se stihla na cokoliv dalšího zeptat, tak nasedl do auta a s hrabáním zadních gum odjel. 

Tak a teď mi laskavě někdo vysvětlete, co se to tu právě stalo. Vůbec nevím jestli je tohle všechno skutečné a nebo se mi to jen zdá. Nevím, co mám dělat. Stojím dál na stejném místě jako přikovaná a čumím  na město. Minuty ubíhají a já stále stojím. Nakonec mě začínají bolet nohy a tak jdu k autu. Jenže se mi ještě domu nechce a tak jen zapnu hudbu dost nahlas a vrátím se zase zpět na místo, na kterém jsem dost dlouho stála. Posadím se a koukám na město. Moje hlava je tak těžká a se snažím zbavit všech myšlenek, které se mi v hlavě utváří. 

Nechápu, co se najednou s Harrym děje. Má snad nějaké svoje období? Nezapíchal si a tak je podrážděný? Řekl, že jsem se mu dostala pod kůži. Nevím jestli jsem ráda a nebo mě to děsí. Jsem zmatená a bolí mě hlava. Nevím jak se mám tvářit, až dorazím domu. Nevím prostě nic.