Deadly races! 1. [H.S.]

-81-

"Ježíš. Vždyť je to celé prosklené" začala jsem se spíš hystericky smát, než abych panikařila jako pár lidí okolo mě.

"Bojím se výšek" uslyšela jsem holku za sebou a ještě víc jsem se začala smát. Myslím, že teď má už tak trochu smůlu. Kabinka se totiž rozjela. Fajn. Je to jen velké ruské kolo. Sice trochu víc prosklené, ale kdo se bojí nesmí na London eye. Páni! Já jsem v Anglii a pomalu se mi začíná ukazovat Londýn ze všech možných úhlů. Od Harryho dostávám popis všeho, co by mě mohlo zajímat. Opravdu mě ale nejvíce fascinuje sám Harry. Ten anglický akcent a to jak se mi všechno snaží popsat. Dokonce to doplňuje i historkami, které zase hltám.

"A támhle" ukáže Harry jedním směrem. Spousty domů. Jasně Harry. Naprosto tuším jakou uličku máš zrovna namysli.

"Tam mi pozvracel botu" ukázal se vedle nás najednou Niall. Blonďatá hříva se mu právě leskne díky sluníčku, které se probojovalo mezi mraky a teď se odráží i od vody. Je to jako malé zrcadélka na hladině. Oslňující a dokonalé.

"Fuj" řekla jsem já a dala si záležet na výrazu alá "Tak to je vážně hodně nechutný".

"To mi povídej. Tenkrát zvracel snad poprvé" poplácal Niall Harryho po rameni.

"Vrať se je své předešlé činnosti" otočil Harry Nialla a mírně do něj strčil. Niall ho poslechl.

"Taky jsem se tam poprvé líbal s holkou. Claudie. Nebo nějak tak se jmenovala" koukal Harry na vzdálené místo a divně se usmál.

"Kolik ti bylo?" usmívala jsem se.

"Dvanáct. A o pár let později. Přesněji o dva. Jsem tam poprvé zvracel díky chlastu" našpulil na mě rty. Nemohla jsem odolat a musela jsem ho políbit. Byl to krátký polibek, ale za to ten nejkrásnější.

Nemohla jsem si nevšimnout, že nás někdo pozoruje. Kdo jiný než Bennet. Sice byl v kabince před námi, ale měl na nás dokonalý výhled. Ten chlap mě příšerně děsí.

"Proč zase tak čumí. Přísahám, že mi ty jeho brejličky rozšlapu a uvidí naprosté hovno" chytl se Harry kovového zábradlí a pevně ho sevřel.

"To chce zhluboka dýchat" sundala jsem mu ruku ze zábradlí a radši jsem mu do dlaně vložila svou ruku.

"Myslíš, že by se člověk dokázal kvůli jiným změnit?" podíval se mi do očí.

"Myslíš tím sebe?" chtěla jsem se ujistit.

"A tebe" doplnil mě.

"Nechci, aby jsi se kvůli mě změnil. Chci tě takového jaký jsi. Perverzní kudrnáč" prohrábla jsem mu vlasy. Jestli nás někdo pozoruje, kromě Benneta, tak si musí myslet, jak příšerně jsme sladcí. Chováme se jak zamilovaní blázni. Jenže jak už to tak vypadá. My zamilovaní blázni jsme. Tohle je jako pohádka. Jen nevím, jestli i nakonec tohohle příběhu může být napsáno ,,Žili šťastně až do smrti.'' To je pěkná hovadina.

♦♦♦

"Nemohli bychom dostat rozchod? Docela je mi zima a něco teplého by neuškodilo" křičela přes lidi Smile na Benneta. Amy s Liamem jsou na hotelu. Bennet je tam nechal oba. Stejně jako mě a Harryho. Adam s Lukem jdou pořád vedle sebe a konverzace s ostatními je nejspíše moc neláká. Začíná se mi stýskat po mých nezadanných kamarádech. Neříkám, že Smile nebo Adamovi vztah nepřeji, ale přesto bych chtěla strávit den jen s nimi po boku.

"Dobře. Ale jen půl hodiny" nechal se nakonec ukonejšit Bennet. Abych vysvětlila tuto situaci. Po vystoupení z kabinek jsme se museli seřadit jako děti v první třídě. Dokonce jsme se někteří drželi i za ruce. Smile s Louisem, já s Harrym, Adam s Lukem. Jen Zayn odmítl rámě Nialla. Nakonec jsme se stejně všichni začali formulovat jinak. Nakonec tak, že já jdu s Niallem a Harrym z obou stran. Vedle Harryho je ještě Louis se Smile. A vedle Nialla je Zayn. Jdeme roztažení po celé ulici. Jak nám to dříve říkali na základce. Jo! Že jdeme jako stádo.