Deadly races! 1. [H.S.]

-69-

Jay,

možná bych mohl začít tím opakujícím se klišé, jak to tak v dopisech, vzkazech a podobně chodívá. Omlouvám se. Ne za to co jsem provedl, i když za to také. Především za to, že jsem tak moc pokřivená osoba, která ti způsobila bolest. Tuším, že buď tento dopis nikdy nepřečteš a nebo teď na tenhle kus papírů pohrdavě koukáš. Čti prosím dál. Tenhle dopis je životní. A to doslova životní. O mém životě.

Můj táta si začal s matkou (nečekaně) a zplodili mě (znovu nečekaně). Máma během těhotenství byla dá se říci normální. Po pár měsících mého narození se vrátila do starých kolejí. Alkohol a užívání si. Otec odešel a já jsem vyrůstal jen tak. Nikdy mi nikdo neřekl ,,To zvládneš Harry. Věřím ti.'' takovéhle slova jsem mohl slyšet jen v televizi. Máma byla každou noc v trapu a vracela se ráno s nadmírou alkoholu v krvi. Začal jsem se o sebe starat sám, ale většinou jsem spíše chodil k sousedce, která se o mě starala jako o svého vlastního syna. Nikdy nezavolala na sociálku, protože se bála, že by už mě nikdy neviděla.

Zpět k matce. Když mi bylo pět, našla si přítele. Hospodský nervák, který pije první ligu a nikdy nedokáže snést jakýkoliv odpor. Já ale odporoval ve všem. Nechtěl jsem mu nosit pivo, jídlo a nebo dokonce uklízet zvratky po něm nebo po matce. Bil mě. Pokaždé když přišel s nalitou mámou domů. Zbil mě jak psa. Důvod? Ze začátku neuklizený pokoj, neumyté nádobí, nerozklizené nádobí. Pak po dodržení všech jeho pravidel nepotřeboval důvod proto, aby mě mohl mlátit. Dělal to možná jen pro zábavu. Nevím. Nakonec se mu moje matka vyrovnala v chlastání a začala ho překonávat. Neustále kocoviny. Zvracení. Žádný sex. Vztah ho omrzel a odešel. Znovu jsme se s matkou vrátili do starých kolejí. Ty nezajímáš mě, tak já nesmím zajímat tebe.

Nastoupil jsem do školy. Kamarádi. První učení. První známka. První poznámka. Ale nikdy jsem nebyl pochválen ani pokárán. Nikoho to nezajímalo.

Když mi bylo deset, matka mě vzala do lunaparku. Byla to zábava. Večer mi bylo pěkně špatně z cukrové vaty, co jsem všechnu snědl. Chápeš to? Moje máma se mnou byla na ruském kole. Smála se. Všechno se začalo jevit jako skvělé dětství. Bohužel další ráno bylo zase jiné. Všechno znovu šedivé.

Otec mě občas navštívil a pokaždé mi přinesl dárek. Dlouho se nezdržel. Většinou se snažil, aby matku nepotkal. Nechtěli spolu vůbec komunikovat. Matka chtěla po otci jen jedno. Aby platil alimenty, ze kterých ona potom žila. Z čeho jsem žil já? Sousedka mi dávala najíst. Ale později, asi ve třinácti, jsem začal vypomáhat v jednom knihkupectví. Peníze se mi hodily. Ale nadšenost z prodávání knih mě rychle přešla. Kamarádi a zábava. To bylo to pravé co jsem chtěl. Bary, nahý holky, spousta pití. Užívat si dokud to jde. Kalich potom jednou přetekl.

Bylo mi sedmnáct a já se zapletl do drog. Nebral jsem je. Jen jsem je pomáhal rozprodávat. Spolu se Zaynem, který toho ale později nechal. Bál se, že by do drog spíše spadl, než by je prodal. Já v tom pokračoval. Trvalo to další rok, než jsem se vypracoval na vyhlášeného dealera, pod kterého najednou spadali Louis, Liam, Zayn i Niall. Jenže tím začal můj absolutní kolotoč. Sral jsem na školu, kterou mi nakonec otec podplatil a já ji dokončil. Proplul jsem tak snad, takže musel přijít ten zlom.

Byl jsem na párty. Spousty holek. Jedna se mi neustále lepila na paty. Rozhodl jsem, že bych jí ze srandy mohl něco nabídnout. Nic nenamítala. Všichni jsme si párty užili. Jenže kdo mohl čekat, že se jí to zalíbí a začne za mnou pravidelně chodit a prosit o další a další věci. Měsíc po měsíci silnější dávky. Až najednou změnila dodavatele. Nechtěl jsem s ní mít nic společného. Už z ní byla naprostá troska. Pět dní trvalo, než ji našli doma mrtvou. Předávkovala se. To bylo špatný pro mě. V telefonu měla nechané zprávy pro mě, kde mě prosí o další a další dávky. Ležel jsem tenkrát v posteli, protože už byla noc. Matka se ještě nevrátila z baru. Když v tom najednou zvonek. Šel jsem otevřít, protože jsem si myslel, že je to ona a jen se nemůže trefit klíčem do zámku. Ale za dveřmi stáli policisté a já byl na místě zatčen. Předvolání k soudu. Rozsudek za podávání drog nezletilé. Já jí to nabídl jen jednou. Ale to už nikoho nezajímalo. Dostal jsem rok. Rok ve smradlavý pakárně, kde jsem ze začátku byl jen špinavá nová krysa, se kterou můžou zametat podlahu. Pak dozorce pustil jednomu z vězeňských bossů, že jsem jel v drogách. Náhoda byla, že to on mě do tohohle světa zatáhl. Jen jsme se nikdy neviděli. Znali jsme se jen přes přezdívky. A najednou jsme spolu seděli. On za zabití a já za podávání psychofarmak nezletilé, která se ne mojí vinou předávkovala. Nakonec jsem ve vězení byl snad jen pět měsíců. Pár známostí a peníze mě dostali ven. Niall v tomhle prostě umí chodit.

Svoboda je prostě fajn a tak jsem ji musel oslavit. Ale ještě předtím jsem si musel projít pokáráním od otce a potom od matky. Abstinovala. Byla jiná. Snažila se najednou chovat jako matka. Jenže to už bylo pozdě. Najednou ty čtyři roky zmatku byly pryč a já s klukama nastoupil na vysokou. Chvilku slušňáček a nakonec jsem zase nechal průchod volnosti. Srát na všechno. To bylo moje motto.

Jednoho dne jsem se vrátil domů zhulený a máma jako najednou starostlivá na mě vyjela. Poslední kapka pro mě. Zavolal jsem tátovi a souhlasil s odjezdem do tohohle města. A dál...? To už znáš. Pár holek co ty znáš, které skončily se mnou v posteli. Louis za mnou tajně přijel a shodou náhod si začal se Smile. Nakonec pokračování ve studování. Přijel zbytek mé party. Tobě přijel Shadow. Kurva jak mě tenhle zmetek dral nervy. Hádka mezi námi dvěma. Konec všeho hezkého. Znovu návrat do zajetých kolejí. Zdrogovaná holka v posteli. A pak jsi zavolala ty. Všechno mi docvaklo, jenže už bylo příliš pozdě. Říct ti to? To nepřicházelo v úvahu. Bál jsem se že odejdeš. Nechal jsem to zajít tak daleko, až si skutečně odešla. A já najednou cítím bolest ze ztráty. A musím říct, že poprvé v životě si uvědomuji a přiznávám chybu. Tu chybu, že jsem tě nechal jít. Tohle všechno se mělo nacházet ve tvém předešlém dopise, ale já na to neměl dostatek odvahy s tak jsem nechal jen poslední odstavec. Jsem zbabělec.

Něco mi chybí. Jen moje půlka. A to jsi ty. Zamiloval jsem se do tebe Jay. Chápeš to? Tohle je poprvé v mém životě, co mě bolelo na hrudi, když jsi ode mě odešla. Chybíš mi. Tvoje objetí. Všechno. Takovéhle slaďárny nejsou mou parketou, ale u tebe mi to jde. Tedy alespoň si myslím, že mi to jde. Myslel jsem si, že se nikdy nezamiluji, ale ty jsi mě okouzlila. Odpusť mi.

Harry

*Konečně už jste se dočkali co? Děkuju za komentáře zlatíčka♥♥*